Prezident Hugo Chávez do jejich výstavby na zelené louce vrazil ze státního rozpočtu zhruba čtvrt miliardy korun, aby „zlomil diktaturu Hollywoodu“.
Zatím však Venezuelané neberou domácí kinematografii příliš vážně. A příběh o chudé dívce, z níž nevšední talent rozeznat každou lež udělá hvězdu diskusních pořadů, to s největší pravděpodobností nezmění. Herecké výkony i námět jednoznačně ukazují, v čem je Venezuela opravdovou velmocí: v produkování přihlouplých telenovel.
Do biografu na angličtinu
„Když jdou lidé do kina, očekávají, že uslyší angličtinu a budou číst titulky. Španělštinu mají spojenou s telenovelami,“ vysvětluje Carlos Ibarra z ministerstva informací a komunikace, proč filmová továrna z Kalifornie přebíjí místní produkci a proč v nabídce kin nejsou více zastoupeny (často kvalitní) kousky z jiných latinskoamerických států.
UKÁZKA Z VENEZUELSKÉ TELENOVELY MI AMADA BEATRIZ
„Nemůžeme konkurovat Hollywoodu v jeho reklamních kampaních, ani nemáme tolik kopií, abychom dokázali nový film dostat najednou do sálů po celé zemi,“ hledá další důvody neúspěchů Lorena Almarzová, šéfka studií. „Naše filmy dostávají při premiéře dobu hájení, aby proti nim nešlo nic z USA,“ líčí triky, jak zvýšit úspěšnost venezuelských umělců. A dodává, že kulturní dominanci Ameriky se brání i v Evropské unii.
Hlavní je však kvalita. A do té alespoň po technické stránce Venezuela investuje. Na ploše 2 400 metrů čtverečních se nacházejí dva ateliéry a hlavně technické zázemí na nejvyšší úrovni – většinou dovezené z USA.
„Například tento stroj na střih mají jen v Argentině. Naše studia jsou v Jižní Americe unikátní. Podobně kvalitní je mají pouze v Brazílii, kde je však nevlastní stát jako u nás,“ chlubí se Almarzová, která chválí prezidenta, že domácí kulturu zahrnul mezi ústavní práva Venezuelanů.
Chávez a jeho herečtí kamarádi
Za tři roky činnosti v tomto „Chávezwoodu“ se natočily necelé dvě desítky filmů. Prvním z nich byla historická freska o národním hrdinovi Francisku Mirandovi, která naznačovala, že díla budou v duchu Chávezovy glorifikace venezuelské historie a jeho socialistické ideologie. Další projekty už nesahaly jen do minulosti: šlo i o běžné komedie nebo kriminálku.
Díru do světa (ani Latinské Ameriky) neudělaly. Zatím největší reklamou pro venezuelskou kinematografii jsou paradoxně hollywoodští herci. Při svých prohlídkách areálu nešetřili chválou Sean Penn, Kevin Spacey nebo Tim Robbins, tedy americké hvězdy politicky sympatizující s levicí.
Danny Glover dokonce hrál ve filmu Miranda se vrací a od Cháveze dostal peníze na vlastní režijní debut o boji za haitskou nezávislost. Diktaturu Hollywoodu bez samotného Hollywoodu prostě nezlomíte.
