Jako každá pozdější legenda si nestárnoucí snímek s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli prožil bouřlivý zrod. Vznikl v roce 1959 a vzápětí po svém uvedení byl značně prostříhán, neboť doboví moralisté strhli povyk, že prý jsou některé scény příliš odvážné.
Příchuť skandálu a kritika zleva i zprava však filmu neublížily, naopak. Hned roku 1960 vyhrál v Cannes Zlatou palmu, údajně i zásluhou dvou bezvýhradně nadšených a obecně vážených porotců, otce komisaře Maigreta Georgese Simenona a spisovatele Henryho Millera. Triumf díla byl nezvratný.
Pro švédskou herečku Anitu Ekbergovou, jejíž noční koupel ve fontáně di Trevi se stala symbolem celého filmu, se Sladký život stal vyloženě osudovou záležitostí. Řím už nikdy neopustila a Fellini ji tam ještě po letech navštívil i s Mastroiannim, když točil svůj autobiografický snímek Interview.
Hlavním symbolem příběhu, pobaveným pozorovatelem i poddajným účastníkem onoho "sladkého života" složeného z nekonečných večírků, pití, svádění a míjení, se však stal Mastroianni coby reportér na věčné honbě za senzacemi z vyšší společnosti.
Ve Věčném městě potkává dceru milionáře v podání Anouk Aiméeové či Ekbergovou coby americkou filmovou hvězdu, na blízké lidi a skutečné vztahy už nemá čas ani schopnosti. Jen dva lidé by jej mohli vrátit k původní cestě: spisovatel Steiner a mladičká Paola. První však zvolí sebevraždu a dívčin vliv se zdá být příliš slabý.
Coby zjevení nespoutaného sexu dnes Sladký život těžko pobouří. Minuly naštěstí i doby, kdy byl u nás poprvé uváděn s ideologickou charakteristikou "kritický obraz mravního rozkladu kapitalistické Itálie" a jako takový vyznamenán cenou někdejšího Filmového festivalu pracujících. Nicméně skvělý film s osobitým humorem zůstává.
Fotografie z filmu Sladký život |
Fotografie z filmu Federica Felliniho Sladký život (La Dolce Vita). |
Nejslavnější scéna. Anita Ekbergová se koupe ve fontáně di Trevi ve filmu Sladký život, který se ve čtvrtek 25. září vrací do kin. |
Plakát k filmu Federica Felliniho Sladký život (La Dolce Vita). |