Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Velký bratr stále nespí

  14:59aktualizováno  14:59
Spisovatel Jan Jandourek, držitel prestižní Ortenovy ceny za román V jámě lvové (1997), vydává novou knihu s prvky kriminálního žánru, kterou nazval Bomba pod postelí. Oko Velkého bratra neustále sleduje život skupiny mladých lidí oddělených od okolního světa a vydaných až do poslední intimity napospas televizním divákům. Od jistého okamžiku se však zábavný experiment mění v tragédii. V románu s prvky kriminálního žánru budou mnohé postavy i situace čtenářům připomínat náš současný mediální svět.

Kniha je ale především o krásných a ošklivých ženách, sympatických a nesympatických mužích i sledu trapných okamžiků nazývaných životní příběh. Hlavním aktérem však zůstává bomba pod postelí.

Ukázka z knihy:

Kateřina si nasypala tabletky do dlaně a ukazováčkem pravé ruky nakreslila do vzniklé hromádky malé kolečko. Barevné kuličky se ale okamžitě sesypaly zpět do vytvořené rýhy, a tak Kateřina dlaň zase rychle zavřela.

Jan Jandourek:
Bomba pod postelí

Rok vydání: 2001

Rozsah: 420 stran

Vydání: první

Vazba: měkká

Doporučená cena: 230 Kč

"Je to trojnásobek potřebné dávky," pomyslela si. Volnou rukou otevřela láhev s vodkou, nazvanou pro tu chvíli vhodně - jak si aspoň myslela - Smíchovský anděl, a naplnila sklenici po okraj. Od dětství měla potíže s polykáním prášků nasucho, dokonce i takových, které měly podle úlisně příjemné a dosti zavalité dětské doktorky do žaludku vklouznout "samy". Jako by někdy něco někam vklouzlo samo.

Sklenka vodky, to je tak asi dvě deci, ne o moc víc nebo míň. Prakticky o všech tabletkách, které teď Kateřina držela v dlani, se v příslušných příbalových letácích říkalo, že se v žádném případě nesmí zapíjet alkoholem. Jenomže Kateřinu zajímalo v celém drobně psaném textu vždy jenom složení léku, nic jiného. Poznámky o tom, že se lék nemá požívat v době těhotenství nebo kojení považovala vzhledem k momentálně zamýšlenému účelu jejich požití a použití za irelevantní.

Bylo deset hodin třicet pět minut večer. Když začne hned, mohla by být s trochou štěstí do půlnoci hotová. Když si uvědomila své pojetí slova štěstí, měla skoro chuť se zasmát. Poprvé po dlouhé době.

Richard opatrně vložil poslední pečlivě utěsněnou trubici do velké černé kožené tašky. Teď má všechny ty věcičky pohromadě. Ještě počká, jestli nepřijde ten dopis. I kdyby ne, už se postará, aby všechno proběhlo tak, jak má, tak, jak je to správné, tak, jak si to vysnil za nocí bezesných i za nocí plných horečnatého uvažování. I náhradní plán je plán. I to by byla podívaná. Skoro ho mrzelo, že si nebude moci plně užít výsledek. Ale už ten pocit, že on je jediný, který ví, mu stačil ke štěstí. Podíval se z okna panelákové garsonky a napadlo ho, že nad všemi těmi lidmi, které po nocích pozoruje triedrem, má vlastně nesmírnou moc. Nad všemi vlastně ne, jenom nad těmi, které by si vybral. Ale i to by mu stačilo ke štěstí.
Ale on už si vybral, kdo bude cílem. Kdo a co.

Zasmál se. Poslední dobou se smál často. Ale jenom tehdy, když u toho nikdo nebyl.

Generální ředitel a spolumajitel televize AURA Leo Mauss seděl vzdor značně pokročilé hodině ve své pracovně a probíral se fascikly nahromaděnými na jeho stole do tvaru časem poznamenaných pyramid. Zítra se spustí největší projekt letošního roku a - jak doufal - ještě několika dalších let. Pořad OKO, pro který už měl vypracován scénář, navržené logo, zajištěnu kampaň ve vlastní stanici, vlastním rádiu a vlastních obrázkových časopisech zaměřených na muže dostatečně náročné a zároveň dostatečně hloupé a na ženy oplývající vybraným nevkusem a frustrované životem a jinými nepříjemnostmi, tedy tento pořad byl především jeho dítětem. OKO bylo sice nezastíranou kopií několika zahraničních podniků podobného typu, ale v této zemi byl Leo Mauss první (jako i v jiných věcech) a teď už ho nikdo nepředstihne. Zítra totiž dostanou vybraní kandidáti dopisy, které - jak aspoň tvrdila reklama a jak to také v dopisech stálo - měly navždy změnit život adresátů. Jestli k lepšímu, to byla jiná otázka.

Leo Mauss byl úspěšný a spokojený člověk. Tak úspěšný a spokojený, až si sám někdy říkal, jestli není takový úspěch příliš tísnivý. Během několika málo let se mu podařilo zaplavit prostomyslný lid této malé země proudem reklam na zboží, o kterém lid dosud ani netušil, že existuje, natožpak že ho nutně potřebuje. Barevné obrázky lesklých, voňavých, rychlých a prý inovovaných věcí občas přerušovaly pořady lehčího kalibru nebo zprávy o podřezávání jedněch lidských bytostí jinými lidskými bytostmi. Pravidlem bylo, že podřezávání, střílení, věšení, leptání kyselinou, svazování ostnatým drátem a topení v sudech a vanách musí být převážně tuzemského charakteru. Zkušenost jasně ukázala, že po nějakých negrech slušnému člověku nic není, protože ti si jednak za svůj osud mohou sami, neboť málo pracují a zlovolně se vymkli z blahodárné a kulturonosné koloniální nadvlády, a jednak je košile bližší než kabát. Pokud šlo o podřezávání, střílení, věšení a leptání, byla česká krev mnohem vítanější než cizácká. Ta je vždy poněkud abstraktní. A vůbec.

Asi tolik vyplývalo z výsledků drahých a podrobných průzkumů diváckých zálib. Leo Mauss by už dávno žádné průzkumy nezadával, protože stejně věděl předem, co zjistí. Protože ale patřilo k dobré pověsti televizních stanic nějaké ty průzkumy občas dělat, už kvůli reklamním agenturám, které jejich výsledkům věřily jako božskému zjevení, sypal Leo Mauss další a další peníze do kapes statistických šarlatánů. Vždycky přesně odhalili, jak to bylo a proč se něco stalo, zatímco budoucnost předpovídali asi s takovou spolehlivostí jako tibetští věštci. Tedy metodou náhodných čísel.

Ale že bude OKO "pořádnej vodvaz" (jeden ze sloganů doprovázejících kampaň), na tom se shodovali všichni. Leo Mauss by už měl jít spát, ale v některých chvílích má i otřelý matador náběhy k nespavosti.
Navíc by mohl zavolat Průcha.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Kunal Nayyar na Emmy Awards (Los Angeles, 22. září 2013)
Manželka si myslela, že Teorie velkého třesku je porno, líčí herec

Kunal Nayyar patří mezi nejlépe placené televizní herce světa. Už deset let září v oblíbeném sitcomu o partě kalifornských podivínů Teorie velkého třesku jako...  celý článek

Jiří Kuběna u hradu Bítova, kde sloužil jako kastelán.
Zemřel básník a „šestatřicátník“ Jiří Kuběna. Vydával v samizdatu

Jiří Kuběna, který se řadil ke generaci šestatřicátníků společně s Václavem Havlem nebo Violou Fischerovou, zemřel ve čtvrtek ráno ve věku 81 let po dlouhé...  celý článek

Prezident Václav Havel se svou první ženou Olgou na Hrádečku v roce 1993
RECENZE: Utajené vládkyně by si zasloužily více autorovy péče

Říká se, že za každým velkým mužem se skrývá ještě větší žena. Tak otevírá spisovatel a novinář David Glockner svou knihu Utajené vládkyně, ve které píše o...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.