Politolog možná odhalí v Stoneově pojetí dávného dobyvatele zasutou podobnost s
diktátorskými rysy Fidela Castra, kterému týž filmař tak obdivně skákal na špek v dokumentu Comandante. Historik může slídit po chybičkách a lékař po názorných četných důkazech, že v antice bylo sexuální "podobojí" běžné.
Ale kdo se zlákán upoutávkami vydal prostě na výpravný velkofilm, propadne po pěti minutách děsu. Opravdu celý děj odvypráví v kulisách jako z Kavčích hor Anthony Hopkins coby pamětník Ptolemaios, diktující žáčkům svá svědectví? A neměl by si pro jistotu dělat poznámky i divák? Nebude se v závěru dějepisné přednášky zkoušet?
Panika sice ustoupí, jakmile se začne bez prostředníka líčit hrdinovo dětství, kdy se příští vojevůdce zmítá mezi matkou v podání Angeliny Jolieové svůdně ovíjené hady a hrubým otcem alias Valem Kilmerem, jenže na podstatě vyprávění to nic nemění.
Maminka na loži, tatík před nástěnnými malbami, učitel Aristoteles na přírodním pikniku, kdokoli o čemkoli tu vede dlouhý kostýmní projev. Po půlhodině film působí jako mdlá televizní inscenace, za další čtvrthodinku člověka napadne, že rozhlas by stačil taky. Ledva se urodí jen trochu vzrušenější scéna synovské vzpoury, hned nastoupí Hopkinsův vypravěč, aby opět u mapy shrnul věci minulé i příští.
K první bitvě se schyluje hodinu, takže po té nudě se na ni těší i útlocitné milovnice romancí. Ani bojové přípravy se neobejdou bez projevů a taktických schůzí, i během seče titulky upozorní, kde leží makedonský střed či levé křídlo, až se leckomu vybaví geniální plán ze Šíleně smutné princezny: "My obětujeme obě křídla."
Efektní, ne však objevná řež se vyžívá v krvavých detailech raněných a umírajících, možná nejsilnějším okamžikem je eutanazie z rukou krále, naopak tím nejslabším zjevení jeho nevěsty.
Druhá půle klopotně předvádí, jak hrdina v Himálaji pozná sníh, v Indii opice a ve štvaném nitru únavu. Coby Alexander, hledající únik ve vínu, dostane Colin Farrell konečně trochu jiskru, jenže zrovna v tu chvíli počne Stone skákat zpět v čase, aby vysvětlil, co předtím z čiré schválnosti vynechal. Pak už divadelní manýru rozčísne jen atraktivní bitva číslo dvě, se slony. V souladu s historií, leč proti zákonům filmu musí rek žít ještě tak dlouho, aby zhodnotil svůj život a dílo, což pak znovu učiní i milý Ptolemaios.
Po třech hodinách ví člověk totéž, co ze školy - že Alexandr byl veliký vojevůdce. Film však nepotřebuje fakta, nýbrž klíč k hrdinovi, kdežto Stone jen rozvíjí čistě popisný trend Tróji či Krále Artuše. Stejně dietně se dá natočit Žižka, Kutuzov nebo Vlasta z dívčí války. Bez nápadu, jen pro jméno samo.
