Také tento text, který v Dlouhé poprvé hráli v úterý, u nás dosud nikdy nebyl uveden. Navíc jde teprve o druhou evropskou inscenaci, první se uskutečnila před lety v německém Darmstadtu.
Pro české prostředí je tuzemské uvedení mimo jiné splátkou dluhu překladatelce díla, orientalistce a vynikající znalkyni čínského divadla Daně Kalvodové. Ta drama básníka jménem Kchung Šang-žen, potomka starověkého filozofa Konfucia, přeložila již v šedesátých letech. Šlo o první převedení do západního jazyka vůbec, předtím vznikl pouze překlad do japonštiny.
Dana Kalvodová se však uvedení Vějíře s broskvovými květy na jeviště nedožila a Divadlo v Dlouhé jí tak alespoň symbolicky inscenaci věnuje. Kus režíruje Jan Antonín Pitínský, který z "barokních" čínských motivů čerpal již před několika lety v představení Marné tázání nebes.
Neobvyklý konec jedné lásky
"Hra se jmenuje Vějíř s broskvovými květy a je ji možno přirovnat k drahé perle; štětec, jenž ji napsal, k draku. Drak krouží mrakem a mlhou, zpříma i v zákrutech, ale dračí zuby a drápy nikdy perlu nepustí. Ten, kdo se na hru dívá, musí mít široké oči," napsal k poznámkám k textu sám dramatik.
Vějíř s broskvovými květy, pojmenovaný podle zástavy lásky, již věnuje mladý učenec Chou své milé, krásné a věrné kurtizáně Voničce, vyžaduje opravdu pozorného diváka. A pro evropské publikum to platí dvojnásob.
Ohromující je délka textu, která v českém překladu čítá na 300 stran, ještě víc pak komplexnost hry. "Spojuje totiž dva motivy. Linii milostnou a linku historicko-politickou, neboť láska Chou a Voničky se odehrává na pozadí pádu dynastie Ming," vysvětluje dramaturg Štěpán Otčenášek. K tomu připočtěme ještě zcela jiný kontext i odlišné divadelní konvence.
Proti evropským zvyklostem vyznívá také závěr hry: milence nespojí ani šťastné manželství, ani tragická smrt. Chou a Vonička se sice po všemožných útrapách a protivenstvích shledají, ale místo společné budoucnosti volí oddělený život mnicha a mnišky v samotě kláštera. Stačí k tomu pár slov taoistického mnicha, jenž jim vytkne soukromé city, tak nevhodné v době, kdy trpí celá země.
Pomůcka pro diváka
Divadlo v Dlouhé však nemá v úmyslu vytvořit rekonstrukci, ani by toho podle slov dramaturga Otčenáška nebylo mocno - celý originál se podle čínských zvyklostí hraje dva dny. Hru na rozměr celovečerního kusu upravil Hubert Krejčí, který na tématu pracoval tři roky.
"Vějíř s broskvovými květy je hra kouzelná, fantazijní, šibalská a po čínsku drastická. Aby vynikly všechny její půvaby, potřebuje dlouhý čas, mnohem delší, než na jaký stačí naše nervózní evropské vnímání," říká režisér Pitínský, který se spolu s Krejčím pokusil o kompromis. Pero upravovatele tak ponechalo v kuse válečnicko-politickou linii, kterou zcela - prý ku škodě věci - vypustila německá inscenace.
Pitínský uznává, že divák možná bude někdy v ději trochu ztracen, ale v programu nalezne synopsi a navíc právě tato nemilostná dějová linka tvoří hru výjimečnou. "Kchung Šang-žen psal o událostech v podstatě jako současník - a to bylo ojedinělé," objasňuje dramaturg Otčenášek.
Vějíř s broskvovými květy v Divadle v Dlouhé bude i potěchou pro oko, využije totiž čínské líčení a vliv říše středu bude patrný i na kostýmech. Právě výprava, která má podle Pitínského "po čínsku" balancovat mezi subtilní krásou a otřesnou kýčovitostí podobně jako letošní zahajovací olympijský ceremoniál, dala divadelníkům pořádně zabrat. "Například vějíře máme zcela nemožné. V Česku sice žijí Číňané, ale dobré vějíře nemají," postěžoval si Pitínský.
