K této složité rovnici, za níž jsou děs, strach a vlasy vstávající hrůzou na hlavě, dospěli vědci ve výzkumu, který zahrnoval sledování nejúspěšnějších filmových hororů jako Psycho, Záhada Blair Witch, Mlčení jehňátek či Texaský masakr motorovou pilou.
Nejdokonaleji prý do rovnice zapadá Osvícení, které natočil Stanley Kubrick s Jackem Nicholsonem.
První klíč k úspěchu je vytvořit napětí, a to také vyjadřují veličiny v první závorce ("es" jako gradující hudba, "u" coby neznámo, "cs" honičky a pronásledování a "t" pocit, že jste v pasti).
To vše na druhou proto, že napětí je v hororu věc zásadní a nejdůležitější. Je nezbytné přidat také šok (tedy "s"). Dokonalým příkladem úspěšného naplnění těchto veličin je Kubrickovo zpracování vystupňovaného děsu chlapce Dannyho v Osvícení.
Horor bude přesvědčivý pouze tehdy, bude-li realistický. Proto je v následující závorce "tl" coby skutečný život připočtený k "f", tedy k fantazii. To vše vydělíme dvěma, abychom dostali rovnováhu mezi zápletkou, jež je zároveň nerealistická i velmi blízká životu.
Málo lidí, hodně krve
Čím méně postav, tím lépe se do jejich osudů divák vžije. Čím temnější scéna, tím děsivěji budou osamocení hrdinové působit.
Takže jsme dospěli ke třetí závorce, v níž sečteme "a", tedy osamocenost postavy, "dr" čili panující tmu a "fs" depresivní výpravu. To celé vydělíme počtem postav ("n").
Ideální příklad poskytuje opět Osvícení, neboť hlavní aktéři jsou členové rodiny, kteří bydlí sami v hotelu, v němž v zimě není provoz. Výborně tuto část rovnice plní také scéna z Hitchcockova Psycha, v níž stojí krásná Janet Leighová sama nahá ve sprše.
Dalším důležitým faktorem hororu je množství krve, která filmem proteče. Existuje přesně vyjádřitelné optimální množství. Jestliže režisér tuto hodnotu přežene, vznikne podprůměrná podívaná. Ideálně se do kanistrů prolité krve strefil Steven Spielberg v Čelistech.
Poslední část rovnice je vyjádřením poznatku, že je-li postava stereotypní, oslabí se napětí a pocit strachu, který má horor vyvolat. Ideální postavou, které nelze rozhodně vyčítat stereotypní chování, je doktor Hannibal Lecter v Mlčení jehňátek a Červeném draku.
"V Červeném draku vystupuje masový vrah, který je za své zločiny uvězněn, ale tento člověk je zároveň ochoten být nápomocen agentovi FBI vypátrat dalšího psychopatického vraha, který vraždí celé rodiny. Divák spatří Hannibalovu lidskou stránku v podání Anthonyho Hopkinse, avšak jenom proto, aby se vzápětí dověděl, že Hannibal je s vrahem spolčen," popsala úvahy vědců nad psychologií hororu jedna z vědeckých pracovnic a autorů rovnice Anna Siglerová.
