Na jedné je třeba Jan Antonín Baťa, když slaví 1. máj s věncem na krku jako nějaký vítěz automobilového závodu. Další zachycuje soustředěného ředitele obuvnických závodů a také starostu města Dominika Čiperu za řečnickým pultem před davem. A tak by se dalo pokračovat.
Jan Lukas (1915 - 2006)Legenda české fotografie. Fotil krajiny, reportáže, portréty. V letech 1936 až 1938 působil u Bati ve Zlíně. V 60. letech emigroval do USA. Jeho práce jsou v prestižních galeriích v New Yorku. |
Popisovat fotky je zbytečné. Musejí se vidět. V případě legendy české fotografie Jana Lukase to platí dvojnásob. Zvláště když jde o unikátní soubor 25 snímků, jež jsou k vidění v galerii evangelického kostela ve Zlíně.
Pocházejí z let 1936 až 1938, kdy Lukas působil coby kameraman propagačního oddělení firmy Baťa, a dosud byly skryty v šeru archivních depozitářů.
"Tyto fotografie jsou překvapivý objev," zdůraznil ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně-Klečůvce David Valůšek.
"Ačkoliv jsme znali několik snímků ze Zlína, podařilo se nám teprve nedávno dohledat v archivu více než sto negativů nasnímaných Janem Lukasem. Mnoho z nich je zvětšeno vůbec poprvé," doplnil.
Zlatá medaile za zpívající silnici
Za působení u firmy Baťa natočil Lukas řadu reklam, z nichž nejznámější je Silnice zpívá, za kterou získal Zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži roku 1937.
Současně svým fotoaparátem Rolleiflex dokumentoval události, které sloužily k firemní prezentaci. A věnoval se také volné tvorbě.
Zachytil známé i anonymní zlínské postavy, běžné i mimořádné okamžiky. Například dělníka s kolečky při úpravách okolí Studijního ústavu (budova v sousedství Památníku Tomáše Bati) nebo letiště před startem J. A. Bati na cestu kolem světa v roce 1937. Ty fotky působí "čistě", nestojí na efektu, ale na účinku.
"Jeho obrazové výpovědi jsou skromné, čitelné a laskavé. Abychom je prožili, musíme se ale zastavit a zklidnit. Pak pochopíme, že lidská slušnost může znamenat štěstí," přiblížil fotograf Pavel Dias, který se s Lukasem znal a snímky na výstavu vybíral s kolegou Liborem Stavjaníkem.
Tato slova potvrdil také sám autor, když prohlásil: "Realita je natolik zajímavá, že nic k ní už nechci dodat, jen zaznamenat jsem ji vždycky chtěl."
Tady je třeba hledat odpověď na otázku, proč byl Lukas v tehdejším Zlíně brzy úspěšný a s místem srostlý. Město i továrna se rozrůstaly, avšak velmi účelně a stroze, což nejlépe vystihuje zdejší funkcionalistická architektura. Na zdobnosti nebyl prostor.
"I proto jeho snímky získaly ve Zlíně pozornost a roku 1937 nahradily precizní, ale nezlínské fotografie Josefa Sudka v prestižním Památníku Tomáše Bati," připomněl Valůšek.
Jan Lukas přišel do Zlína v jednadvaceti letech z vídeňských studií u Rudolfa Koppitze, kde si rozšiřoval své znalosti focení. Už tehdy měl za sebou řadu zahraničních reportáží, fotil v Dánsku, Norsku, Rusku, Bulharsku, Palestině, Egyptě i v Řecku.
Přestože se podařilo v archivech z Lukasova zlínského období dohledat přes sto negativů, snímků pořídil mnohem víc. Možná několik set. Takže je stále co objevovat, a nejen ve Zlíně.
"Při odchodu do exilu v polovině 60. let s sebou Jan Lukas vyvezl jen mizivou část negativů a odhadem 200 tisíc snímků z let 1930 až 1965 zůstává stále nezvěstných. I proto je nově nalezený zlínský soubor důležitou součástí díla jednoho z našich nejlepších fotografů," shrnul šéf zlínského archivu.
Za pozornost stojí i to, že Lukas v roce 1938 společně s Alexandrem Hackenschmiedem natáčel politický dokument Crisis. Pak odešel ze Zlína a o rok později se snažil dostat z Československa. Nepodařilo se mu to.
Válečné roky strávil v protektorátu. Nakonec vlast přece jen opustil. V roce 1965 emigroval s rodinou přes Itálii do USA, kde za pár let získal občanství a pokračoval v úspěšné mezinárodní kariéře v New Yorku. Jeho práce jsou dnes zastoupeny v tamních prestižních galeriích.
Po sametové revoluci se Jan Lukas vrátil alespoň publikačně a výstavami do českého prostředí. Umřel v roce 2006 v New Yorku.
Bude co objevovat
Vraťme se však ještě k jeho zlínskému období. Jak už bylo řečeno, negativů z této doby je v archivech více než sto. Což poskytuje příležitost k obsáhlejší prezentaci, jež by nemusela skončit u skromné, byť velmi zajímavé výstavy v evangelickém kostele.
"Dovoluji si vyslovit jedno velké přání, aby vybrané záběry z Lukasova krátkého, ale plodného působení ve Zlíně byly sestaveny do ucelené reprezentativní výstavní kolekce a publikace," nastínil Dias.
