Provázejí je ilustrace Josefa Lady. Jde o satirické a humorné verše, fejetony i povídky, z nichž některé vyšly pouze časopisecky, jiné knižně naposledy před osmdesáti lety a většinou z ideologických důvodů nebyly zahrnuty do šestnáctisvazkových Spisů Jaroslava Haška vydávaných v letech 1955–1973.
Začleněna jsou však i takzvaná dubia – šestnáct textů, u nichž je Haškovo autorství pravděpodobné, ale nepotvrzené. Ty až na jedinou výjimku vycházejí knižně poprvé.
Kovařík vycházel z časopisů Karikatury a Čechoslovan, do nichž Hašek psal, či ze soukromého archivu nakladatelství Synek, které před válkou přinášelo Haškovy Sebrané spisy.
Cenným zdrojem byl i archiv Památníku národního písemnictví. V něm je uložena pozůstalost redaktora Synkova nakladatelství a spisovatele Václava Kaplického či Haškova kyjevského spolupracovníka a překladatele Břetislava Hůly, který po roce 1945 pečlivě shromažďoval Haškovy dosud neznámé texty roztroušené po novinách a časopisech včetně těch vydávaných v Rusku.
Název Kovaříkovu souboru vtiskla první řádka Haškova Vánočního fejetonu. "Bolševická vláda národních komisařů v Petrohradě zrušila vánoční svátky. Naštěstí se to Ukrajiny netýká, a tak může vyjít vánoční fejeton. Napsat jej v Petrohradě, strávil bych jistě vánoční svátky v Petropavlovské pevnosti," píše Hašek.
Z devíti zde obsažených textů nepochybného Haškova autorství vycházejí poprvé knižně tři. Jde zejména o veršované Psaní prvnímu pluku – text otištěný v kyjevském časopise Čechoslovan.
Hašek tu kriticky hodnotí dění v Rusku na konci revolučního roku 1917. Za socialismu vadil jistě nejen Haškův povzdech, kam tohle všechno spěje, když "od vlastních kamarádů bratří na tebe čeká samosoud".
Neméně závadným pro snahy zdůrazňovat Haškovo bolševické období byl i verš: "Vždyť v Petrohradě si dnes občan zvyká,/ i v Moskvě, Pakově, Samaře,/ v své kapse najít ruku bolševika/ a bolševiky v almaře./ A heslo: ‚co je tvoje, to je moje,‘/ a různé jiné pokusy/ jak nových příjmů nové nabýt zdroje/ se pěkně šíří na Rusi."
Snad neúcta ke známému herci Národního divadla Jindřichu Mošnovi byla na překážku knižnímu vydání textu Interview s Mošnou, v němž si Hašek střílel z hercovy lakoty. Čtenáři také mohou posoudit alespoň začátek Haškovy povídky Vojákování Josefa Trnky, jejíž zbytek neprošel rakouskou cenzurou.
Což ilustruje výmluvná kresba policisty odnášejícího zkonfiskované výtisky, jíž redakce časopisu Karikatury zpravidla vyplnila bílé místo, které po textu zbylo.
