Požadovaná částka zhruba odpovídá průměrnému francouzskému měsíčnímu platu. První zkušenosti nakladatelství ukazují, že zdaleka nejde o věc snobů. Svůj životopis si jeho redaktory dávají zpracovat hlavně staří lidé, kteří chtějí nechat nějakou památku o svém životě pro své děti, vnuky, pravnuky či jiné příbuzné nebo přátele.
Některé páry si to dopřejí ke zlaté svatbě. A jsou i případy, kdy se potomstvo složí na to, aby mu jeho otcové a matky, dědové a babičky a tak dále po sobě takový záznam zanechali.
Postup spočívá v tom, že zainteresovaní pošlou redaktorům základní data, pak se podrobí minimálně čtyřem hodinám rozhovorů, ve kterých odpovídají na jejich už konkrétně zaměřené otázky, a dodají fotografie. Sepsání životopisu a jeho vytištění pak trvá tři měsíce.
Verze za 1950 eur o 150 stránkách v padesáti výtiscích je nejprostší, jaká se nabízí. Movitější mohou zvolit důkladnější verzi o 220 stránkách, která předpokládá čtyři několikahodinové rozhovory a stojí 3700 eur.
"Mívám dojem, že jsem zároveň novinářka a psycholožka," řekla v listu Le Parisien jedna z redaktorek nakladatelství, která se této práci věnuje. K tomu, aby se lidé začali svěřovat, je totiž třeba "prolomit ledy". Podle jejích zkušeností pak ale lidé o svém životě vyprávějí rádi.
"Jestli jde tato vydavatelská řada dobře, pak proto, že mluvíme s poslední generací, která ještě zažila válku, má často bolestné vzpomínky, které jsou hluboko zasuté a které chtějí vyplavat nahoru. Bývá hodně pláče, je to velice intimní. Vyslechla jsem už také, že až díky této zpovědi mohl zpovídaný otočit jednu stránku svého života," řekla redaktorka.
Za pravdu jí dávají i portrétovaní, s nimiž list hovořil. "Napřed jsem se cítil nesvůj," řekl osmasedmdesátiletý John, kterého spolu s jeho ženou "uvrtaly" do sepsání životopisu jejich děti.
"Ale pak se proud vzpomínek uvolnil a já jsem byl hrdý na to, že jsem mohl pro své vnuky vyprávět o historii jejich rodiny, o lidech, kteří už jsou dávno po smrti a na které si už vzpomínám jako poslední."
