Anna Bendová
| foto: Činoherní klub
"Anička sem přišla krátce po absolvování DAMU, což svědčí o tom, že byla mimořádným hereckým talentem. Nebylo jí dopřáno, aby svůj talent dotáhla až do konce," oznámil smrt herečky ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka.
"Měla ohromný dar spontaneity s výrazným smyslem pro přesnou moderní stylizaci a zároveň bystrou hereckou inteligenci. Byla to báječná, milá a příjemná ženská," podotkl Procházka.
V Činoherním klubu Bendová ztvárnila roli Vittorie v Goldoniho Letním bytě, poté osobitě zahrála v alternaci Boženku v inscenaci Štolbova Vodního družstva.
Před třemi lety těsně před odchodem na mateřskou dovolenou vytvořila Soňu v Čechovově Lesoduchovi. Po narození syna se jí naskytla nejrozsáhlejší herecká příležitost, role Mašle v inscenaci Egréssyho Portugálie.
V nedávné době vytvořila ještě Elisu Zanottiovou v Chiarelliho Masce a tváři, Sestru ve Fosseho Jméně a Rózu v Feydeauově Dámském krejčím. Ani jednu z těchto rolí však už kvůli nemoci nemohla dokončit.
Poslední rozloučení s herečkou se koná v pátek 19. září od 14 hodin v krematoriu ve Strašnicích.
. Napsala o sobě
Anna Bendová pro web Činoherního klubu
Do Činoherního klubu jsem se dostala shodou náhod. V posledním ročníku na DAMU jsem, jako většina mých spolužáků, psala do mnoha divadel žádost o angažmá. V mém případě byl výběr značně zúžený - tou dobou jsem již byla několik let vdaná a manžel samozřejmě nemohl měnit působiště svého zaměstnání, které nás oba živilo. Mé dopisy tedy obešly téměř všechna pražská divadla. Výsledek nulový: "Dámská část souboru je u nás již plně obsazena, litujeme."
Vzhledem k tomu, že jsem nebyla obsazena do jednoho z absolventských představení v Disku, rozhodl se můj kolega, tehdy student režie Dušan Pařízek, využít tří plonkových "damaček" a obsadil mne a ještě mé dvě kolegyně (Mariku Procházkovou a Adélu Kačerovou) do velmi kontroverzní hry Prezidentky. V tomto představení jsem zřejmě zaujala tehdejšího režiséra Činoherního klubu Michala Langa a ten mi nabídl hostování s alternací v připravované hře Král nekrál. A tak jsem poprvé vstoupila na prkna Činoherního klubu. Ovšem šlo pouze o hostování a nutno říct, že role Spakonie se mi moc nevydařila.
Když tedy na podzim roku 98 zazvonil telefon a tam se ozvalo: "Tady Ladislav Smoček, mám pro vás nabídku," nemohla jsem věřit svým smyslům. Nabídl mi záskok za jinostavovou Nelu Boudovou ve Vodním družstvu a obsazení do tehdy nově připravované hry Letní byt.
Půl roku na to jsem od nového ředitele Vladimíra Procházky obdržela nabídku do angažmá a já s obrovským nadšením přijala. Před dvěma lety jsem "upadla" do jiného stavu. Ještě v pátém měsíci jsem odpremiérovala hru Lesoduch a po roce jsem se vrátila jako zasloužilá matka Mikuláše a hned nastoupila do zkoušení role Mašle ve hře Portugálie. Obě tato představení režíroval pan Ivo Krobot.
Bylo úžasné, že po návratu do divadla jsem si absolutně neuvědomila, že jsem byla rok mimo! Tak moc se všichni kolegové a divadlo vůbec stalo nedílnou součástí mého života!
A co se mi nejvíc líbí na tom, že jsem členkou souboru Činoherního klubu? Ten nádherný pocit pýchy, když se mě někdo zeptá, kde pracuju. "Já hraju v ČINOHERÁKU!!!" odpovídám vždy s hranou skromností vlastní zkušené divadelní divě.
P.S. Velkou pusu mamince a tatínkovi, Kačence Lojdové a Zuzance Báťkové.
Činoherní čtení, říjen 2002
|
