Princip jeho práce totiž spočívá v tom, že věci každodenní potřeby přetváří na design. O kelímku, tácku či reliéfu Česka vyprávěl v pražském design shopu Qubus, který vede společně s designérem Jakubem Berdychem.
* Proslavil vás porcelánový kelímek Pure, ten pak doplnil i porcelánový tácek na vuřty. Jak vás napadlo odlévat existující formy do jiných materiálů?
Když jsem studoval na umělecké průmyslovce, vedli nás ke konzervativnímu způsobu práce, k vytváření návrhů čajových a jiných servisů. Ale já jsem se nechtěl zabývat něčím, o co tenkrát nikdo nestál. Tak jsem začal pracovat s tím, co lidé denně používají. Byla porevoluční doba a my jsme v touze po svobodě přebírali americký způsob života se všemi těmi plastovými a papírovými obaly. Chtěl jsem lidem přiblížit tuhle fastfoodovou kulturu, tak jsem začal odlévat její produkty do porcelánu. Navíc plast mi tenkost porcelánu připomínal.
* Jde o snahu kulturu rychlého stravování povznést?
Design obecně je snaha tvary esteticky kultivovat. Pro mě je někdy zajímavý protipól designu, tedy antidesign, díky kterému můžu na svých věcech lidem ukázat, že se ve společnosti děje něco špatně.
* Jsou případem antidesignu vaše kýčovité rokokové hodiny z porcelánu s digitálním displejem?
Spousta kýčů, mezi nimi i tyhle rokokové hodiny, se stále ještě prodávají v suvenýrových obchodech u Staromáku a lidé to kupují. Když jsem viděl ty rokokové hodiny v surové podobě ještě v továrně nepozlacené a bez cibulákového glazování, napadlo mě, že bych na ně připevnil digitální display a udělal z nich časovanou bombu, která třeba někdy kvůli své estetice přece jen vybuchne.
* Vytvořil jste také vázu Republic ve tvaru reliéfu České republiky...
Hodně cestuju a odevšad si přivezu suvenýr. Připadalo mi, že váza Republic by mohla být dobrým suvenýrem, který bych si přivezl jako cizinec z Česka.
* Nebojíte se, že se vaše hra s kýčem stane sama kýčem?
Fascinuje mě, že když dva lidé udělají sochu medvěda či tygra, jedna je dobrá a jedna špatná. Záleží na aplikaci té hmoty. Já občas používám prvky, které někdo považuje za kýč, a posouvám je dál. Spíš si hraju s kontextem.
* Cítíte potřebu kultivovat všeobecný vkus?
Určitě bychom se měli snažit podporovat identitu národa, to s tím souvisí. Čtyřicet let u nás na estetiku ani design věcí kolem nikdo téměř nedbal. Lidé se obklopují nábytkem a věcmi na základě nabídky letáků ze schránky. O tom, co si koupí, rozhoduje často cena, ne jejich osobní vkus.
* Vaše návrhy se často pohybují na hranici mezi volným a užitým uměním...
Snažím se najít mezi nimi hranice. Nechtěl bych být tradiční průmyslový designér. Občas udělám věci, které se do sériové výroby nehodí. Někdy dokonce vznikají na zakázku pro galerie v Londýně nebo v New Yorku. Z těch pak často vzejde inspirace k dalším produktům, které se dají vyrábět sériově. Ale nevyhýbám se industriálním zakázkám. Je úžasné pracovat na vývoji věcí, které jsou určeny masám.
