Dlouho platil za pravou ruku Vladimíra Železného, v televizi Nova býval mužem číslo dvě, v Sedmičce zpovídal nejmocnější politiky v zemi, ale pak se postavil na opačnou stranu barikády.
Hájil zájmy amerických podnikatelů, a když se Nova odstěhovala na Barrandov, šéfoval ve společnosti ČNTS neexistující televizi bez kamer, obrazovek i diváků. „Teď mám čas na klidný život,“ tvrdí dnes o sobě Jan Vávra.
* Jaké tlačítko na vašem ovladači televize má Nova? Je to jednička?
Není, ale nezáleželo to na mně. Já mám kabelovku a tam se to nějak automaticky navolilo samo. Myslím, že je to trojka.
* A je to tlačítko aspoň ohmatané?
Trochu ano. Já samozřejmě Novu sleduju a jiné televize taky. Nejvíc mě zajímá zpravodajství. Ale že bych měl na Nově nějaký oblíbený pořad, který bych pravidelně sledoval, tak to nemám.
* Nova slavila výročí. Zavzpomínal jste si také vy u televize na začátky na Nově?
Ano zavzpomínal. Ale taky jsem to sledoval jinde v médiích.
* Vás na té Nově při vzpomínání důsledně vynechávali, co?
No pochopitelně. Těm současným lidem v televizi se to asi nehodilo.
* A jaké pocity jste při tom zažíval? Sentimentální, ukřivděné, anebo jste už vůči Nově lhostejný?
Lhostejný učitě nejsem, protože pořád to vnímám jako své dítě - to zpravodajství zcela určitě. Akdyž už jsme u toho, tak si myslím, že pro tu Novu byl zlomový rok 1999. Tehdy se tam stalo něco, co ji zásadním způsobem poznamenalo. Pokud mám hodnotit současnou Novu, tak má podle mě až překvapivě dobrou akvizici. Možná někdy nerozumím tomu, kdy jsou ty filmy nasazované, ale ten výběr je dobrý. Také má Nova docela dobrou grafiku, vidím snahu o lepší způsob prezentace, ale co je katastrofa, to je vlastní výroba. Především zábava a zpravodajství.
* Proč? Dělal byste to jinak?
Samozřejmě. Zpravodajství na Nově absolutně ztratilo po roce 1999 nezávislost. V podstatě jen kopírovalo politické zájmy těch, které Železný potřeboval. Ale kromě toho si myslím, že to není ani profesionálně dobrá práce. Zprávy mají říct, co se ten den stalo, a to Nova absolutně nesplňuje.
Byli jsme nadšenci
* Ještě zpátky k rozjezdu Novy - jaké byly ty začátky?
Byla tam spousta entuziasmu, protože jsme si to chtěli rozdat s Českou televizí. Byli jsme vlastně dvě party. Jednu tvořili takzvaní profesionálové z České televize, druhou pak lidé jako já, kteří televizní zkušenost neměli, ale právě proto to chtěli dělat jinak. Byla to doba nadšení.
* Takže tehdy ještě chybělo v Nově to proslulé loktaření mezi lidmi?
Tehdy jsme byli parta a táhli za jeden provaz. Já jsem také až do roku 1998 se Železným neměl žádné problémy, kromě detailů jsme se na podobě a tváři zpravodajství shodli.
* Tušili jste vůbec, co vlastně budujete, jaký bude mít Nova jednou vliv a kolik bude vydělávat peněz?
O tom vlivu a penězích jsme tehdy nepřemýšleli. Měli jsme prostě představu a šli jsme za ní. Měli jsme velkého a zdánlivě neotřesitelného soupeře, což nás motivovalo.
* Překvapil vás nakonec úspěch?
No, doby bývaly různé. Když jsem měsíc před vysíláním viděl zkušební projekci našich zpráv, říkal jsem si: Tohle snad není možný, to nemůže dobře dopadnout. Tehdy se mě zmocnila hluboká deprese, ale pracovali jsme na sobě a během měsíce to vytáhli na nějakou úroveň. Když začalo vysílání, chvíli jsme doháněli ve sledovanosti Českou televizi, asi za tři měsíce jsme ji dohnali a od té doby jsme šli už jenom nahoru.
* Co byste udělal tehdy jinak?
Po čase vždycky vidíte, co by se dalo udělat lépe. Třeba pokud šlo o výběr lidí, o jejich lidské kvality nebo jen o to, jak kdo na obrazovce působí. Já jsem se kupříkladu zmýlil v Železném. Ale některého člověka moc a peníze dokážou změnit.
* A co moderátoři?
Třeba Eva Jurinová a Zbyněk Merunka, to byla dobrá trefa. Já jsem vždycky tvrdil, že je nejpodstatnější, aby moderátoři byli důvěryhodní. To znamená, že jim není dvacet a musí se umět z obrazovky na lidi obracet tak, aby jim věřili. Moderátor nesmí vypadat tak, že ani neví, co říká. Ato je případ některých současných moderátorů Novy.
* V tom přelomovém roce 1999 jste se postavil proti Železnému a vytrval jste až do arbitráže, do vítězného konce, byť má pro vás možná hořkou příchuť. ČNTS skoupili současní majitelé Novy a vy jste teď přišel o místo ředitele. Čekal jste takový vývoj?
Vživotě se někdy stane, že je člověk postavený do situace, kterou si nevybral. Já si myslím, že jsem se tehdy zachoval správně, i když jsem ztratil třeba možnost po nějakou dobu dělat televizi. Tehdy ale šlo o zásady - o to, jestli jsou určité způsoby akceptovatelné, nebo ne. Teď mám dobrý pocit z toho, že se ukázalo, že Železného chování bylo nezákonné. I když za to tahle země nakonec zaplatila strašnou cenu. Zaplatila ale za to, že určitá politická garnitura a její televizní rada se Železným hrály jeho hru.
* Vladimír Železný už televizi také opustil a na obrazovkách se teď objevuje jen v souvislosti se svými problémy se zákonem. Máte z toho nějaký pocit zadostiučinění?
Zadostiučinění mám z toho, že se spravedlnost prosadila. Uvědomte si, že ještě nedávno se v médiích o Železném mluvilo jako o geniálním stratégovi, fenomenálním šachistovi a podnikateli. To byla glorifikace vyčuranosti a schopnosti šikovně podvádět. To splasklo a z toho mám radost. O Železného mi nejde. Já uznávám, že byl schopný a talentovaný. Jeho příběh ale ukazuje, že to samo o sobě nestačí.
* Jaké spolu máte vztahy, vídáte se vůbec?
Viděli jsme se několikrát u soudu, ale nemluvili jsme spolu. Jsem přesvědčen, že z mediálního a společenského hlediska je už Železný mrtvý člověk.
* Ale uspěl v politice...
To ještě uvidíme. Ono to bude stejné jako s tím jeho podnikáním. S takovými metodami tady takový člověk může možná uspět, ale jen krátkodobě. Jsem přesvědčen, že ani v politice dlouho nevydrží. Myslím si, že on je už absolutně v zajetí svého sebenalhávání, že je geniální a že všechno je jen závist těch méně schopných.
* Co ho podle vás tak změnilo?
Peníze a moc. Ale myslím, že jeho vnitřní přesvědčení, že je povolán spoluurčovat běh dějin, a je mu tedy dovoleno všechno, bylo silnější než touha po penězích. On měl v roce 1999 obrovskou šanci odejít čestně, skončit jako velmi bohatý člověk a čestný občan. Zvolil však svoji cestu: Já vám ještě ukážu, vy nýmandi! A skončil, jak skončil.
Moje záliba? Koně
* Přestal jste být ředitelem, co děláte teď a k čemu se chystáte?
No, já jsem teď v nějakém procesu ukončování smlouvy s CME. Nakonec jsem se rozhodl, že nebudu pracovat nebo jezdit po cizích zemích, ale že zůstanu tady. No a teď mám čas na klidnější život. Navíc hodlám také něco sepsat a na to potřebuju čas. Tedy ne že by to mělo být něco po vzoru pamětí Železného nebo Kašparové.
* Po vašem angažmá v televizi se už možná tolik neví, že jste byl i u divadla a že jste také býval komentátorem v novinách. K tomu už se nevrátíte?
Někdy mám svrbění napsat nějaký komentář. Měl jsem také nápad na divadelní hru, ale když člověk dělá tak dlouho něco jiného... Po té novinařině už přemýšlím v jiné formě, než je divadelní dialog.
* Asi tedy teď budete mít dost času na koníčky. U vás to platí doslova.
To ano. Vlastním tři koně a jezdím s nimi parkúrové skákání - to jsou ty skoky přes překážky. Je to moje záliba už asi od dvanácti let, přestože jsem byl městské dítě. Jezdil jsem a pracoval i v dostihových stájích. Vlastního koně jsem si ale pořídil až před osmi lety.
* Podle vašich trofejí soudím, že také lovíte. Odkud jsou?
Ty jsou všechny odsud. Já nejsem z těch, co by si zaplatili a odjeli lovit do Afriky.
* A stále lovíte?
Pořád. Mám honitbu ve společném pronájmu. Teď už ale kladu větší důraz na chov než na lov. Nechci přijít a střílet, jde mi o to, aby zvěř měla krmivo a klid. Bohužel, lov je dnes často módou zbohatlých lidí a zabít je pro ně hlavní motivace.
MILNÍKY JANA VÁVRY (49)
1978 absolvoval herectví na DAMU
1978-1989 člen pražských i mimopražských divadel
1989-1991 šéfredaktor týdeníku Fórum
1991-1992 šéfredaktor Občanského a Českého deníku
1991-1993 komentátor LN a Rádia Svobodná Evropa
1993-1999 šéf zpravodajství TV Nova
1994-1999 moderoval Sedmičku v TV Nova
1999 - poslední vystoupení na obrazovce TV Nova
1999-2003 - generální ředitel ČNTS
8. 1. 2003 - vyhrál soud nad Vladimírem Železným. Šlo o spor na ochranu osobnosti, žalobcem byl Železný. Vávra o něm napsal, že „byl loajální k totalitnímu režimu“.
říjen 2003 - PPF odkoupila společnost ČNTS i s Vávrou, což znamenalo konec jeho ředitelování
