Divadlo zabírá sotva deset procent mého času a energie. Celý den jsem architekt a někdy se jdu večer vybít na jeviště, říká absolvent architektury na Akademii výtvarných umění. „Divadlo má v sobě rozkoš okamžiku, ale zároveň také jeho prchavost. Žije jen chvilku, hodinu dvě. Je to krásné, ale pomíjivé. Architektura trvá déle,“ tvrdí Vávra, autor mimo jiné interiérů žižkovského Paláce Akropolis, baru Práce na Letné či dostavby evangelického kostela v Braníku.
Více než třicet let je jeho jméno spojeno s divadlem Sklep, které založil s Milanem Šteindlerem alias Epštajnem v roce 1971. „Ve čtrnácti jsme uspořádali předpubertální večírek, a protože jsme ho chtěli zpříjemnit, doplnili jsme ho divadelním představením, které se odehrávalo na kredenci ve sklepě mé babičky,“ vzpomíná na své umělecké začátky.
Po babičce prý Vávra podědil nespoutanou povahu. A byla to právě babička, kdo „sklepní éru“ Sklepa ukončil. V roce 1977 totiž soubor ze svého sklepa vyhostila. „Protože se jí Pavel Auerbach během jednoho velice podařeného představení vymočil do zavařovacích sklenic, připravených na šťavnatou úrodu,“ upřesňuje Vávra. Tím byl Sklep donucen začít vystupovat veřejně.
V tom, že Sklep i sám Vávra vešli do širšího povědomí, sehrála důležitou roli režisérka Věra Chytilová. Ta hlavní protagonisty - Vávru, Šteindlera a Tomáše Hanáka - koncem 80. let obsadila do filmu Kopytem sem, kopytem tam. Ve stejné době si Vávra s dalšími „sklepáky“ zahrál i ve filmu kolegy ze Sklepa Tomáše Vorla Pražská pětka. Pak se začal objevovat i v dalších filmech a televizních inscenacích. Pro cyklus Česká soda připravoval s Milanem Šteindlerem „kurzy“ němec kého ja zyka Alles Gute. Spolupracoval také na scénáři k filmu Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky.
Roli architekta i herce zároveň mohl Vávra uplatnit v dokumentárním cyklu České televize o architektuře Šumná města, jehož je spoluautorem a průvodcem. „Odlehčenou formu klaunování jsme zvolili proto, aby se na to lidi vydrželi dívat. A chtěli jsme, aby si našli vztah nejen k industriální architektuře, ale i celkově k architektuře 20. století.“
Vávrův život je spjat s pražským Braníkem. „V téhle čtvrti, na sotva jednom čtverečním kilometru, se odehrály nejdůležitější události mého života,“ tvrdí branický patriot. Zde se 9. března 1957 narodil, v dřevěném českobratrském kostelíku byl pokřtěn a konfirmován, složil v něm skautský slib, oženil se a křtil své děti. Tady chodil do školy, začínal a dodnes tu hraje divadlo. Žije tu se svou manželkou Hanou a čtyřmi dětmi (dvě z nich adoptovali). „Stojí tu dům, který postavil můj pradědeček. Když mi byly čtyři roky, prohlásil jsem tam někde, že budu jako tatínek architektem.“
 Tomáš Hanák a David Vávra s cigaretou |
 Umělec David Vávra při natáčení pořadu Šumný Rožnov pod Radhoštěm |
 David Vávra se při natáčení pořadu Šumný Rožnov pod Radhoštěm stylizoval do role Valacha |
 Davida Vávru při natáčení pořadu o architektuře Šumný Rožnov pod Radhoštěm nezaujaly jen domy |
 David Vávra při natáčení jednoho z dílů dokumentárních pořadů o architektuře Šumný Rožnov pod Radhoštěm |
 David Vávra se při natáčení pořadu Šumný Rožnov pod Radhoštěm zastavil i funkcionalistické vily z třicátých let od architekta Lubomíra Šlapety |
 Jedno z typických gest Davida Vávry při natáčení pořadu o architektuře Šumný Rožnov pod Radhoštěm |
 David Vávra si zkouší, jak se seskakuje z koňského povozu při natáčení jednoho z dílů dokumentárního pořadu o architektuře měst v Rožnově pod Radhoštěm |
 V jednom z dílů Šumných měst prošumí David Vávra Mladou Boleslaví ve felicii z roku 1964. |
