„Slyším to poprvé, ale je fakt, že pro mě žádné rozdělení státu neplatí. A paradoxně od dob slovenské samostatnosti jsem v Česku častěji než před ním,“ říká slovenská herečka, která neztratila nic z někdejší běžné „federálnosti“. Vedle domovského Slovenského národního divadla se často objevuje na českých scénách.
Dnes se poprvé představí pod hlavičkou Národního divadla vedle Bronislava Poloczka ve hře rakouského dramatika Petera Turriniho Josef a Marie, vyprávějící o dvou lidech, vrátném a uklízečce, kteří na Štědrý večer zůstanou dobrovolně zavření v opuštěném obchodním domě.
* Jste na českých jevištích častým hostem, ale v Národním divadle jste se objevovala jen v rámci návštěv slovenských divadel.
V komorním Kolowratu jsem dosud nehrála. Je to netypická scéna, publikum ještě blíž než v Činoherním klubu a v Divadle Na zábradlí. Uvidíme, jak si na to zvyknu.
* Máte ráda moderní dramatiku, obdivujete například Edwarda Albeeho. Jak vám sedl Peter Turrini?
Jsem moc ráda, že mám další roli v textu současného autora. Když se ohlédnu zpátky, tak v posledních deseti letech jsem hrála převážně v moderních hrách, což mi velmi vyhovuje. Turriniho hru jsme se souhlasem autora trochu přepsali, například je transponovaná pro náš fyzický věk. V něčem mi text připomíná Ioneskovy Židle, ve kterých stále na Slovensku hraji. Podobnost mě nenapadla při prvním čtení, dokonce ani po desátém ne. Až na zkouškách jsem si uvědomila styčné motivy s Ioneskovou poetikou.
* Josef a Marie se valnou část hry vůbec neposlouchají, nevedou dialog, každý jen vypráví o svých mizeriích...
Ano, to je jistá podobnost s Ioneskem. Hra však vypovídá nejen o neschopnosti komunikace, ale také o hrůze ze stáří, samoty a opuštěnosti. Moc se mi na textu líbí, že jsou tam velmi pravdivá místa, která mohou skutečně pohnout divákem.
* Je bolestivé hrát o stáří?
Nevím. Jsem ráda, že nemusím hrát o něčem, co by mi bylo vzdálené, že se nemusím stylizovat do prazvláštních osudů. V úpravě textu jsme totiž vycházeli z osobních zkušeností mých a pana Poloczka, hra se částečně prolíná s našimi soukromými osudy. Samozřejmě ne doslovně, spíš jemnými náznaky.
* Naznačíte nějaký detail? Napadá mě třeba, že i hlavní hrdinka je někdejší jevištní umělkyně.
Strašně nerada bych zacházela do podrobností, ráda bych, aby pro diváky zůstalo nějaké tajemství. Snad jen, že jedním z těch témat je otázka emigrace.
* Váhala jste, než jste roli přijala?
Ano, námluvy trvaly delší čas. Poprvé jsme o mém účinkování v Národním divadle jednali zhruba před dvěma roky. Dlouho se hledal termín.
* Budete hrát česky, nebo slovensky?
Slovensky, protože hraju Slovenku a vlastně trošičku sebe. Nevím ani, zda bych si na divadle ve velké roli troufla mluvit česky. Přece jen to není můj mateřský jazyk a na jevišti je slovo hodně důležité. Navíc v divadle odpadá možnost opravy či vypilování repliky, jako to jde ve filmu.
