Varhan Orchestrovič Bauer si ji zamiloval, aniž tušil, že ve stejném studiu jednou natočí vlastní hudbu. Navíc s věhlasnými Londýnskými symfoniky a k filmu oscarového režiséra Miloše Formana Goyovi duchové, jenž do českých kin vejde 23. listopadu.
Haló, tady Forman
"Zprostředkoval to dirigent Libor Pešek," jmenuje Bauer svého přítele a učitele. "Slyšel mě na karlovarském festivalu hrát, líbilo se mu to, pak jsem mu dělal asistenta, a když jel za Formanem, zeptal se, jestli nemám něco zajímavého. Poslal jsem mu ukázku, pak chtěli další," líčí skladatel, jenž se s taktovkou objevuje i při udílení Českých lvů.
"A pak jednoho mrazivého dne, kdy jsem ve starém trabantu brouzdal Prahou, bez peněz a bez naděje, naskočilo mi na mobilu americké číslo a ozvalo se: Haló, tady Forman. Pojeďte do New Yorku, zařídil jsem vám vízum."
Protože Formanův příběh malíře Goyi a jeho múzy za časů inkvizice vznikl v koprodukci se Španělskem a na tamní půdě se také točil, hudbu měl psát původně jen španělský skladatel José Nieto, o generaci starší než Bauer. Nakonec se o ni podělili půl na půl. A další koprodukční pravidlo, utratit část peněz v Evropě, zavedlo Bauera do Abbey Road.
Urazil jsem horny
"Měl jsem z toho docela vítr," vzpomíná dirigent na okamžik, kdy měl poprvé řídit proslulé hudební těleso London Symphony Orchestra, byť vyzbrojen radami svých vzorů.
Profesor Hynek Farkač mu kladl na srdce, ať vynechá kudrlinky, nejjednodušší způsob je nejlepší. A Pešek poradil: Přijďte, představte se, řekněte, co se bude hrát, a začněte. Připomínky říkejte klidně do hry, jen sedět a poslouchat, to nemají rádi.
"Vyšlo to, jen horny jsem asi urazil, žádal jsem je, aby zněly víc americky," směje se Bauer. "Ale hned jsem se opravil, že jsou největší britský orchestr." Forman seděl při nahrávání v režii a Bauer poznal, jakou má autoritu.
"Jednou, po dlouhé diskusi, prostě zahřímal: To mě nezajímá! A všichni hned pokorně souhlasili: OK, OK. Pak se ukázalo, že měl pravdu. Forman má tak obrovskou představivost, že vždy ví, co je správné," popisuje oscarového filmaře, na jehož přátelství je hrdý a kterému prorokuje další ceny.
"Ten film je opravdu hodně dobrý, fakt síla!" shrnuje drama pro čtyři hvězdné herce – Natalii Portmanovou, Javiera Bardema, Stellana Skarsgarda a Randyho Quaida, nemluvě o dalších desítkách rolí či mohutném komparzu.
Po stopách Beatles
Setkání s Formanem a Londýnskými symfoniky završil pro Bauera další zázrak: v Abbey Road se vydal po stopách Beatles.
"Není tu žádný humbuk, zlaté desky nebo stánky se suvenýry. Jen před studiem na přechodu se turisti fotí, taxikář mě varoval, ať to nedělám, a já už vím proč – riskujete, že vás přejedou," ukazuje památeční fotografii.
Studio si nehraje na muzeum, stále se tam pracuje. Velký sál prošel modernizací, ale malý, v němž Beatles nahrávali, je v původní podobě až po mosaznou kliku, na niž "Brouci" sahali.
"Nechal jsem se tam na pár minut zavřít, sám, a je to takřka mystický pocit. V těch zdech prostě něco je. Alespoň tak to působí na každého muzikanta," zmiňuje Bauer svou sestru Alici, která ve Formanově filmu zpívá sopránové sólo. Jí se také hráči London Symphony Orchestra svěřili, že bratr v jejich očích obstál – ocenili prý, že přesně ví, co chce.
Vyhádal si háček
"A tak se ze mě stal hollywoodský skladatel, v mé generaci v Česku zřejmě první," říká Bauer s úsměvem. Dostal už další nabídku a teď si shání agenta v Los Angeles, protože by rád pracoval na zahraničních projektech.
"Podmínky venku jsou nesrovnatelné a hlavně s Američany dané slovo platí, i když není na papíře, zato tady, když vám za práci nezaplatí, ničeho se nedomůžete."
První krok do světa už udělal, přesvědčil dokonce Ameriku, aby ve jméně Orchestrovič zachovala háček. "Proč ne, když může mít Španěl vlnovku nad n," říká dirigent s osobitým jménem v občance.
A kdyby došel až k oscarové noci, rád by stiskl ruku králi filmové muziky Johnu Williamsovi: "Mám rád lidi, kteří umějí svou práci."
