A teď tu špatnou zprávu: pohádkovými premiérami sice Česká televize chvályhodně udržuje tradici, seká je však jako Baťa cvičky, snad do zásoby pro případ, že by Kavčí hory obsadili privatizační teroristé – po takových skvostech by určitě nepásli.
Pohádky do počtu, polotovary pro sváteční závodní jídelny, jež stačí zbavit celofánu, ohřát, přisolit, podávat – to je armáda pěšců, kterých se léta kralující Tři oříšky pro Popelku nemusí obávat.
Štědrovečerní Království potoků na ČT přitom nevypadalo o moc levněji. Jenže koně, hrady, lesy a potoky ještě podívanou nezaručí, pokud jen unylou přírodní lyrikou vyplňují řídký děj.
Vedle přirozeného Prachaře se zavděčily postavy Vladimíra Javorského a Oty Jiráka, přestože pořádný text nedostaly, vedle nového motivu zhrzené královny se postaru plnily tři úkoly, což za sborových dramatických zpěvů a nepřehledných zákrut logiky vyústilo v psychodrama dvou osamělých duší. Zmateční scénář s velkou parádou.
To už Boháč a chudák potil krev poctivěji. Ač se musel omezit na studio a na triky, které dětem éry Harryho Pottera připadají jako blikání vybitou baterkou na táboře, zkusil původní kratičkou báchorku rozkošatit dějově i žánrově, včetně hororových scén se zakopáváním Bídy alias vstřícné Jiřiny Bohdalové "zaživa" na hřbitově.
Pohádka řemeslně uvařená z ničeho jako polévka ze sekery uplatnila opět Prachaře, trochu commedie dell’arte, trochu thrilleru, dokonce hezkou pointu s Draculou – ale těch pouček a vysvětlivek už by se dramaturgie měla vzdát!
Restaurace U Prince přinesla konečně jiné a příjemné prostředí, bohužel je místo očekávaných laskomin a legrácek využila jen k jahodám se šlehačkou.
Spolehlivé partnerské škádlení Josefa Abrháma s Libuší Šafránkovou ani humor Petra Nárožného navíc neschovaly příběh opsaný ze Šíleně smutné princezny a upovídanost – než se v téhle hospodě něco stane, je dávno po Vánocích, a když už se něco děje, řeší se to studiově úspornými skoky.
Ty však použil i dražší Kamenný klíč, chaos zkoušející propojit současnost s pohádkou pomocí marihuany, pytláků, romské otázky, zaklínadel, mobilů a baletu v hadích úborech.
Pokud děti vydržely, odnesly si poučení, že lhát se nemá, že v Moravském krasu je pěkně a drogy škodí, neboť zjevně přebral buď malý hrdina, nebo autor příběhu.
A kromě pohádek? Povídky zvané 2x s Miroslavem Donutilem dopadly nakonec lépe, než hrozil jejich rozjímavý tón, hlavně ta první, jejíž nadsázka sedla uměřenému herci i Šafránkové. V druhé s Donutilem neméně zářila Simona Stašová, ale už na tenkém ledě morality.
O besídkách všech tří stanic si nelze nic myslet – kromě údivu nad popíjením džusu u svíček. Bakalářský cyklus Novy To nevymyslíš! krátkozrace věří, že celebrity mají zajímavější zážitky než kmáni a že je umějí napsat.
Jen Prima přinesla revoluční, jediný "cizojazyčný" pořad Vánoc: slovenské finále VyVolených se na Boží hod sice vyjímalo zvláštně, od českého se však lišilo jen svátečními šaty a vleklo se ještě víc, ač moderátoři drmolili rychleji.
Přesto: není lepší jistota vánočních repríz než nejistota nových Silvestrů?
