Ani letos, ba už od dob Anděla Páně se totiž nezrodil osobitý sváteční příběh, který by obstál i filmařsky. A než točit levné polopohádky do počtu jen proto, že to velí zvyk, radši ať vznikne v ČT jedna jediná, ale pořádná. Pak není divu, že znovu u diváků vyhrály letité Tři oříšky pro Popelku.
Humor netkví v šišlání
Proč, ač těsně, porazily štědrovečerní novinku Láska rohatá? Přestaňme si lhát, že její kouzlo tkví jen v rituálu: Popelka prostě ctí čistý žánr. Nešišlá a nepitvoří se, což se nyní pokládá za humor; jde nad plochý popis děje a zároveň neplýtvá triky, pokud nejsou nutné.
Sledovanost filmů o VánocíchTři oříšky pro Popelku - 2,2 milionu diváků |
Láska rohatá přinesla opak. I kdyby se silné herecké trio Bohdalová – Mádl – Táborský rozkrájelo, nevykřesá událost z tisící odvozené historky o čertech, mamonu a lásce, jejíž vtip netkví ve slovech ani situacích, nýbrž jen v nekonečných kouzelných proměnách. Škoda práce vynaložené na scénář bez daru jedinečnosti.
Čert a Dilino, jiná pekelnická báchorka, měla drobnou výhodu, že vzešla z okruhu méně známých romských pohádek. Zápletka jí tedy dodala špetku odlišnosti a herecky se romské námluvy na zámku vyrovnaly Lásce rohaté – až na ten umělý davový folklor v závěru.
Z pohádky Láska rohatá
O království z nudlí a štěstí bez konce, to byla další zámecká svatba i variace na otřepané téma, založené na záměně prince a jeho sluhy. Přibyly milé, ale nedůsledné pokusy o rýmovaný dialog a občasné žerty, ve finále však vytrestané dvojitou dávkou mouder. Čili opět staronová vesta, jen díky kuchařské látce se slušní herci snad alespoň najedli.
Dům U Zlatého úsvitu přinesl brněnskou hru na Felliniho bez jiskry, poezie a smyslu. Směs pohádky, satiry a sociálního retrodramatu propojila kočovného kouzelníka, zlosyna na radnici a svobodu tisku v bizarní příběh, jenž však nenašel přirozeně hravou vnější podobu – a zase mělo z dětinských karikatur vytlouci kapitál skvělé obsazení. Na jedné straně strašil pokus brněnského studia o postmoderní antibakaláře, na straně druhé bakalářské anekdotky od Trapasů po silvestrovské povídky s Miroslavem Donutilem: televizní styl zombie ze 70. let.
Nicméně obě vánoční nej nepatří premiérově nejbohatší ČT. Nejhorší nevkus ukázala Prima, kde na nápěv Chtíc, aby spal zanotoval moderátor chválu na pořad Hádej, kdo jsem. Naopak nejlépe dopadlo České milování na TV Barrandov: veselé, smutné, pozitivní, ale přitom nepřeslazené.
Hodnocení MF DNES: 40 %
