Vánoční obrazovka bere jen hvězdy

Údělem televizního kritika je osamělost. Během roku ho nenávidí každý, o silvestru přátelé, se kterými nemůže slavit, o Vánocích vlastní rodina, do jejíchž obřadů kacířsky cvaká přepínačem. Aby si vykoupil odpuštění, slíbí, že to těm televizím pak vyřídí. Od babičky, že vše včetně údajných premiér už viděla. Od bratra, že kvůli svátkům nemusely vynechat Všechny starostovy muže, jediný seriál, na který se dá dívat. Od dcery, že zaspaly moderní dobu.

Vzkaz je nutno předat: rodina je posvátná. A navíc má pravdu. Směr, jakým se budou letošní svátky napříč stanicemi ubírat, nastolil už v poslední adventní neděli na ČT 2 komponovaný večer na téma Vánoce.

Jistý pan Herodes tu líčil, jak tradice vznikla, pak kamera nalezla pár smrtelníků nesoucích jméno pan Ježíšek. A celá ta senzace sloužila jen coby rámec pro brakování archivů od Pana Tau přes F. L. Věka k Písním pro Rudolfa III. - všeho, kudy se prošel koledník či zamrskal kapr ve vaně.

Čímž bylo dáno, že - zaprvé - v duchu nostalgické vlny a úsporných opatření bude opět repríza stíhat reprízu. Stalo se, přišly dokonce i reprízy repríz ze dne na den. A za druhé, že na sváteční obrazovku smějí vstoupit výhradně hvězdy hvězd typu Karla Gotta, nejvýš snad ten pan Ježíšek; ne však žádný obyčejný pan Novák.

Den poté stvrdilo daný trend zábavné Tele tele na Nově s mile neřestnými parodiemi cudných pohádek a hlavně s předpovědí "skvělého katastrofického filmu Gottzilla, jejž uvidíte ve vaší Lucerně". Byl vidět všude.
Když pohádky "řeší"

O pohádkách darmo mluvit. Ty staré zná již zpaměti i průměrný papoušek, ty nové se do zlatého fondu nedostanou ani za půl království. Jejich úporná "aktualizace" beze stopy nadsázky je předem zaklíná; pohádky už netěší, nýbrž řeší.

Po minulé Duhové panně, jež "řešila" vstřícnou politiku vůči uprchlíkům, letošní novinka Jak chutná láska "řešila" problém zdraví škodlivých diet v období dospívání. Princezna anorektička, kuchař cvalík aneb láskou proti nechutenství. Zbytek tvořila nastavovaná kaše: pět minut mladík prchá, dalších pět minut jeho matka sděluje, že asi uprchl.

A to byl ještě veleakční ohňostroj vedle Dády v zimním království, poloestrády-polomuzikálu podle Andersenovy předlohy, kde se Dáda Patrasová coby ledová královna zálibně převlékala a jazykem televizních zpráv vyzývala, "pojďme se podívat, co bylo dál", zatímco většina dětí hrála takzvané křoví.

Nebýt reprízy Malého televizního kabaretu, jeden by neuvěřil, že existovaly pořady, kde si děti hrály a řádily s dospělými jako rovnocenní partneři, nikoli coby okrasné loutky se závoji a volánky. Přesně touhle umělou pěnou volánkové jímavosti polepila hlavní štědrovečerní čas Prima v pořadu Minishow. Mrňousi převlečení za Popelky a prince, napodobující taneční křeče popových hvězd a špulící ústa na playback, působili tak cílenou roztomilostí, až musel rozumný rodič skřípat zuby.

Maškarní besídka v mateřské škole? Proč ne, ale tam dětem nedají náhradní hlasy ani kostýmy. Zato Ježíšek na Primě jim nakukal, že samy nemusí prstíčkem hnout, a ještě je jejich dospělé idoly pochválí, pohladí, ke třpytné slávě popostrčí.

V sousedství Minishow pak starosvětská Hodina zpěvu nutně vyhlíží jako chudý příbuzný. Jindy by jí divák radil změnu k poutavějšímu obalu, ale nakonec je vděčen za ostrůvek tradičních pravidel, vtipných rýmů i té zdánlivé samozřejmosti, že děti zpívají samy, dokonce - ubožátka - bez paruk a zlatého prachu.

Televizní Vánoce snesou leccos, i ušlechtilou nudu výletů po zámcích, hradech a klášterech na ČT 2, jen jedno sem nesmí ani náhodou: experiment. Z čiré divácké spolehlivosti byl upleten štědrovečerní trumf Novy, pořad Haliny Pawlowské Díky za fíky. Propojil metodiku dvou autorčiných jistot, talk-show Banánové rybičky a filmu Díky za každé nové ráno, tedy rodinné historky dílem vyprávěné, dílem předvedené s hereckými hosty.

Vděčnější snad mohlo být už jen charitativní vydání soutěže Chcete být milionářem? s tvářemi Novy a jejich dětmi. Slilo vše, co prý náš divák rád: hvězdnost, roztomilost, dobročinnost, hráčské napětí. Kdyby se tu ještě vařilo, peklo a radilo, čím krmit křečka a jak postavit udírnu, bylo by to dokonalé!

Gott navždy!

Leč Nikdo není dokonalý, připomněla Prima v Krampolově soutěži, která se na Boží hod příznačně sešla s Donutilovým cyklem Na kus řeči na ČT 1. Jak totiž slíbila jasnozřivá Gottzilla, průvodci měli týž nápad: hostem obou byl Karel Gott, v obou pořadech také takřka v téže minutě pronesl zpěvák naladěný na swingové retro stejné pořekadlo "chléb náš vedlejší dejž nám jazz".

Nicméně s vypětím všech sil a zbytku dobré vůle se daly najít rozdíly. U Krampolů měli všichni motýlky a stihli to za jeden večer - u Donutilů navlékli kravaty a ještě přidali druhý díl téhož sezení na Štěpána. Symbolický kruh se navíc včera uzavřel: Krampolovým hostem byl pro změnu Donutil. Tak vypadá vánoční smír televizí: jejich celoroční velké nic se prolne. A o silvestru bude repete.

 

,