Na rozdíl od titulů Chariots Of Fire nebo 1492 neobsahuje tentokrát žádný velký hit a snaží se působit spíše jako celek. V deseti jen očíslovaných větách vytváří - zcela v duchu zápasu světla a tmy na El Grecových obrazech - kontrastní protiklad mezi barokní světskostí a duchovním vytržením. Světskou část a jas malířových portrétů zachycuje autor ve větách s jemným náznakem tanečních motivů, temnou dominanci tohoto mistra černé barvy vykresluje mohutnými orchestrálními samply, které mají možná mnohem blíže k wagnerovskému romantismu než k instrumentálně chudšímu baroku. Hudba těchto vět se valí s tragickou silou a oněm jasným větám dává šanci prohlédnout ven jen jako slunce za mraky. Přitom je evidentní, že skladatel El Grecův svár světla a tmy z přelomu šestnáctého a sedmnáctého století chápe jako parabolu k současnosti.
Vangelis znovu ve své kompozici pracuje s lidskými hlasy. Vrací se k osvědčeným sborovým samplům, ale tentokrát pro svou skladbu navíc angažuje nebesky jasný soprán Montserrat Caballéové a tenor Konstantinose Paliatsarise. Díky nim se i uprostřed palety nejtemnějších orchestrálních barev objeví krátký záblesk naděje.
El Greco je jedním z nejpodmračenějších alb, která Vangelis nahrál. Snese srovnání s proslulou ponurou hudbou, kterou vytvořil ke sci-fi filmu Blade Runner. Čím víc se však posluchač nechá vtáhnout do emocí, které jsou v mohutných zvukových slupkách ukryty, tím víc vychutnává krásu barev a tónů, jimiž velký skladatel současnosti poctil svého krajana.
Vangelis: El Greco. CD, 65 minut, vydala firma Warner Music.
- pondělí 30. listopadu 1998