Magda Vášáryová a Jaromír Hanzlík ve filmu Postřižiny (1980)

Magda Vášáryová a Jaromír Hanzlík ve filmu Postřižiny (1980) | foto: Bonton

Menzel ve válce o Postřižiny. Filmový archiv na to nedá ani pětník, říká

  • 31
Vleklý spor o digitální restaurování starších děl vede Nadace české bijáky s Národním filmovým archivem. Nejnověji se týká Postřižin, jejichž režisér Jiří Menzel stojí za nadací.

Před dvěma lety vznikla třístranná dohoda mezi Nadací české bijáky, Národním filmovým archivem a karlovarským festivalem, která se týká digitálního restaurování vybraných dvanácti filmů. Od té doby si archiv s nadací vyměňují dopisy, kde se přetahují o zásluhy, náklady, technologii a nejnověji také o Postřižiny, slavný film Jiřího Menzela z roku 1980.

Záslužné, ale nákladné

„Po dohodě s Jiřím Menzelem hodlá nadace restaurovat jeho film Postřižiny a uvést ho na letošním karlovarském festivalu v obnovené premiéře. Režisér přislíbil osobní účast na úhradě nákladů spojených s digitální restaurací. Archiv však dosud nevydal zdrojový materiál – přestože režisér a kameraman jsou tvůrci filmu,“ tvrdí zástupce nadace Marek Zeman. Důvodem je podle něj fakt, že kameraman snímku Jaromír Šofr má na způsob restaurace jiný názor než archiv. „Domnívám se, že je třeba přiblížit se co nejvíce původnímu vzhledu filmu a respektovat jeho obrazový koncept,“ potvrdil Šofr.

Nadace soudí, že archiv chce vyrábět neautorizované verze filmů bez účasti jejich původních tvůrců a pod vedením mladých archivářů „bez kvalifikace a zkušeností“.

Ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant však namítá, že nemohli vydat podklady k Postřižinám, protože je spravuje státní fond kinematografie, že nadací požadované restaurování v rozlišení 4K, což je moderní standard, je proces „sice záslužný, ale příliš nákladný“ a že svědectví tvůrců při restaurování je cenné, nicméně restaurace „nemá sloužit k naplňování nesplněných snů někdejších tvůrců“.

Naznačuje tím, že Menzel chce Postřižiny při „čištění“ přepracovat? „Je to jinak,“ sdělil MF DNES režisér Menzel, podle nějž se archiv na projektu přiživuje. „Ostře sledované vlaky restaurované rovněž ve formátu 4K jsou perfektní a já chci ve stejné podobě udělat ještě Postřižiny. Národní filmový archiv na to nedá ani pětník, takže by mu to mělo být jedno,“ shrnul Menzel.

Právě Ostře sledované vlaky, Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci představují snímky ze zlatého fondu národní kinematografie, na jejichž návrat do kin v důstojné podobě sehnala nadace soukromé prostředky od různých dárců, celkem čtyři a půl milionu korun.

Případ Postřižiny však není jediným neuralgickým bodem mezi Menzelem a archivem. Režisér se ohradil rovněž vůči publikaci Ostře sledované vlaky, již Národní filmový archiv vydal loni v prosinci.

Boj o chlup

Obsáhlý soupis „omylů“ této knihy, který Menzel sepsal, začíná otázkou, proč vyšla „bez mého vědomí a bez snahy o spolupráci se mnou, přestože jsem měl k dispozici zajímavé materiály“.

A znovu tady dojde na předmět války: „Zatímco v knihách o restaurování filmů Hoří, má panenko nebo Všichni dobří rodáci archiv tvrdí, že případné chlupy se mají při úpravě odstraňovat, v knize o Ostře sledovaných vlacích se naopak uvádí, že chlup zachycený při natáčení na kamerové okeničce se měl zachovat. Jenomže na originálním negativu žádný chlup nebyl,“ ujišťuje archivní badatele Menzel.