Původně jde o příběh titulní postavy W, v podstatě jakýsi introvertní pohled do duše sebevraha, který Jiří Pokorný posunul do dramatičtější, výrazně expresivní polohy.
Ve světě se neorientující W (Igor Chmela) navštíví psychiatra Q (Igor Bareš).
Ten mu dá jakési pilulky, po nichž se strastný svět promění v kafkovsky fantaskní divadlo.
Pokorný toto ztvárnění zvládá s divadelní fantazií. Využívá groteskní typizace postav, jeviště rozšiřuje pomocí videa o pohledy do zákulisí, důležitou roli hraje živě provozovaná klavírní hudba (Petr Hromádka), černobílé ladění scény i kostýmů, rychlé tempo, ostré střihy.
Ze všeho nejdůležitější jsou herci. Ti se vypořádali se zvolenou stylizací znamenitě. Igor Chmela je výstižným trpícím životním ztracencem.
Herecky nejvýraznější postavou celé inscenace, je však Igor Bareš v roli psychiatra Q. Dokáže rozehrát škálu situací plných rozevlátých gest i agresivních výstupů.
Současně je vždy velmi dobrým partnerem ostatním. Jak Gabriele Pyšné v roli všeobecné milovnice K, tak v situacích s rodiči W (Zdena Hadrbolcová a Jiří Ornest) či směšnotrapným Inspektorem I (Ladislav Hampl) a jeho divými kumpány B (Leoš Noha) a N (Jiří Vlček).
Přes všechnu snahu je však inscenace spíš než sondou do tíživých depresí spektakulární podívanou. Je to současné divadlo, možná zachycuje i dnešní pocit přecitlivělého člověka, chybí mu však příběh a čitelněji definované téma.
Téma život a smrt by jím sice mohlo být, v Pokorného provedení však spíše sledujeme divokou halucinogenní jízdu do světa, kde nezvratná osudovost ztratila svou moc.
