Václav Radimský, Kvetoucí sad, 1903

Václav Radimský, Kvetoucí sad, 1903 | foto: Galerie Kodl

GLOSA: Zapátrat na půdě po Radimském už může být finančně zajímavé

  • 2
Vítěz víkendové smrště aukcí je zřejmý. Stal se jím český impresionista Václav Radimský, kterému se téměř sedmdesát let po smrti dostává zasloužené pozornosti a oprávněných poct, vyjádřených především tržní cenou jeho obrazů. Autorských rekordů padlo více, ale Radimský, to je námět na film.

Přitom ještě před třemi lety se o Radimském psalo jako o autorovi neprávem pozapomenutém, což byla pohříchu pravda. Ještě o pár let dříve se jeho obrazy daly sehnat za řádově desítky tisíc korun, což zní až skoro neuvěřitelně.

Nyní si „sáhl“ na autorský rekord. Jeho malba Kvetoucí sad z roku 1903 se v neděli na Žofíně prodala za 5,4 milionu korun. Za pozornost to stojí i proto, že dosavadní rekord z roku 2013 nejprve v neděli lehce překonalo plátno Lekníny s cenou 2,76 milionu a až potom přišla „pecka“ v podobě více než pětimilionového prodeje.

Je to mimochodem nejvyšší cena, jakou kdo v Česku zaplatil za krajinomalbu. Pro srovnání, nejdražší práce uznávaného Antonína Slavíčka se v roce 2009 prodala za 3,1 milionu.

Všechny tři postupné Radimského rekordy se udály v režii Galerie Kodl, která má na malířově povýšení lví podíl. V souběžně konané dražbě Aukčního domu Sýpka se však prodal další malířův obraz Lekníny za poledního světla.

Josef Váchal, Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel

Autorských rekordů o víkendu ostatně padlo více. Připsal si jej Václav Brožík, Josef Váchal se svou Ďáblovou zahrádkou, o niž se strhl souboj, nebo Joža Uprka a ze současných autorů třeba Jaroslav Róna. Nečekaně vylétla i cena šperku, který nechal pro svou manželku vyrobit slavný československý diplomat Vojtěch Mastný a jejž nabídlo v aukci Dorotheum. A zmínit je potřeba i za mnoho milionů prodaná díla Kubišty a Filly.

Ovšem příběh Václava Radimského (1867–1946) je skoro jako námět na film. Je nejspíš jediným českým impresionistou, který si zachoval čistě francouzský styl. Ostatně, učil se od Moneta. To ho na druhou stranu znevýhodnilo v očích jeho českých souputníků. Karel Čapek sice Radimského světlu přiznal „lehkost a jiskrnost“, avšak zástup odpůrců, v němž nechyběl ani Čapkův bratr Josef, dal malířovi „sežrat“ podle nich mechanické převzetí francouzské inspirace.

Radimský si tak na jedné straně ve Francii ještě před první světovou válkou malováním vydělal na automobil a jeho obrazy vlastnil a obdivoval francouzský premiér Georges Clemenceau (a intervenoval v malířův prospěch, když byl na začátku války jakožto rakouský záložní důstojník uvězněn). Na druhou stranu se v českém povědomí uchytil jako nepodstatný a snad až druhořadý malíř.

To se snad konečně podaří změnit. Dosud takřka nevystavovaný Radimský se devětašedesát let po smrti právem vrací na výsluní. Možná je na čase zapátrat po něm v pozůstalostech. Může se to vyplatit.