Václav a Jan Neckářovi

Václav a Jan Neckářovi | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Když čtyřleté děti zpívaly Půlnoční, tekly mi slzy, přiznává Neckář

  • 6
Díky hitu Půlnoční je Václav Neckář posledních pět Vánoc v jednom kole. Rozsvěcí stromky a zpívá svoje hity z desky Mezi svými. Samozřejmě s bratrem Janem, ti dva jsou skoro pořád spolu. V rozhovoru pro týdeník Téma mimo jiné prozrazují, co by letos rádi našli pod stromečkem.

V roce 2002 jste prodělal mozkovou příhodu, zapomněl na pět set písní. Pochopil jste, že když občas vypadne text, nic se neděje, protože vám to fanoušci odpustí?
Václav: To možná vadí Honzovi, mně to nikdy moc nevadilo.
Jan: Vaškovi se to často nestává, protože na koncertech má čtečku.

Jak často do ní nahlídnete?
Václav: Třeba balady, které mají pět šest minut, bych bez čtečky nedal.
Jan: Ale jsou písničky, u nichž se tam nedívá vůbec.

Třeba píseň Půlnoční, že?
Václav: Ano, tu zpíváme večer, v poledne i v létě (směje se).

Máte ji ještě rád?
Václav: Určitě. Publikum ji zpívá se mnou. Občas mi při ní běhá mráz po zádech.

Jakou nejsilnější emoci jste s ní prožil?
Václav: Je toho víc. Jednou mě pozvali do mateřské školy na Smíchově. Připravovali vánoční besídku pro rodiče. A když ty čtyřleté děti zpívaly Půlnoční, byla to nádhera. Šly mi z toho slzy do očí. Dobře umím i písně z desky Mezi svými, které zpíváme na předvánočních koncertech: Mezi svými, Andělé strážní, Tak mi ruku dej, Ježíšku z dávných dní, Hlídá je bůh.
Jan: Do toho programu jsme zařadili i jednu z mála skutečně vánočních písní, kterou brácha natočil, a sice Štědrý den. A pak ještě píseň Dítě snů. Tam se taky mluví o Vánocích. To je naše stará píseň z první desky z roku devatenáct set...
Václav: 1974.
Jan: Vašek si je těmi roky jistý. On byl totiž dobrý v dějepisu, já nikoli. A s tím nic neudělala ani ta jeho mozková příhoda. Čísla si pamatuje výborně.
Václav: A taky trasy do divadel po celé republice, občas v autě soupeřím dokonce s navigací.

Týdeník Téma

Vychází v pátek

Václav Neckář

Co vadilo Václavu Neckářovi na Heleně Vondráčkové? A jak to má s vírou? Více se dočtete v pátečním dvojčísle týdeníku Téma.

Jan: A my dáme radši na něj. Ale ještě jsem chtěl říct k těm vánočním koncertům. My jsme nepočítali s tím, že písně z desky Mezi svými budeme zpívat. Ale publikum si o ně řeklo. Prvním impulzem byl pan farář církve husitské. Oslovil nás přes internet. Napsal nám, že k Vánocům koupil asi deset cédéček. Oni husité mají hodně dětí, takže mají rozvětvené rodiny (usmívá se). A požádal nás, jestli bychom v komorním divadle Mana neudělali koncert. Umožnil nám to tam nazkoušet a už jsme tam měli tři koncerty. A s tím programem jezdíme po celé republice.

Co byste si přáli najít letos pod stromečkem?
Václav: Svět je teď v tak blbé situaci, že si přeju mír a klid.
Jan: Žijeme v době, kdy se na Staroměstském náměstí musí stromeček rozsvítit v době, o které nikdo neví, aby se tam nesešlo hodně lidí a někdo toho nevyužil k masakru. Netušil jsem, že budeme mít strach se někde sejít.

Jaká je vaše představa ideálních Vánoc?
Jan: My jsme s bráchou neustále v kontaktu, takže jsme rádi, že se na Štědrý den nevidíme (oba se smějí).
Václav: Já budu v Praze se synem a jeho manželkou. (Rozhovor vznikl ještě před úmrtím Neckářovy manželky, pozn. red.)
Jan:
A já se svou rodinou v Sadské.

, Téma