Film skončí, následuje dlouhé ticho - a pak dlouhý potlesk; tak na předpremiérách zabírá Václav. První z hraných filmů o lidech, kteří dostali za Havlova prezidentování milost, natočil tvůrce Účastníků zájezdu a Romingu Jiří Vejdělek s Ivanem Trojanem v titulní roli postiženého muže, jenž střílel na vlastního bratra.
Jak Trojan hraje cvoka
Nemuseli se po Romingu, ve kterém si Vejdělek a scenárista Marek Epstein vyhráli s pohádkou, teď kvůli pravdivé historce krotit? "Těžko bych asi brzdil rozlet fantazie, když žádnou nemám; navíc jsme se skutečného případu tak pevně nedrželi. Dokonce už teď před premiérou máme dva výhrůžné dopisy od lidí, kteří si mylně myslí, že vyprávíme o jejich nemocném příbuzném," říká Vejdělek.
Reálné podklady objevil autor námětu Tomáš Kudrna na civilní službě v prezidentské kanceláři. "Uháněl tam jistou slečnu, přes niž se dostal k materiálům. Jenže se brzy rozešli, stačil toho přinést sotva pár stránek. Takže když nám chyběla fakta, zavřeli jsme oči a pustili představivost na špacír," směje se režisér.
Na rozdíl od Epsteina, který při psaní na jména herců nemyslí, Vejdělek prý pokaždé nejdřív uvažuje, jestli by tam nemohl hrát Trojan: "Kdo jiný by dokázal hrát cvoka a nevypadat jako cvok? Václav není žádný líbezný blázínek, ale divoký rarach!"
Trojan cituje úsloví, že každá vesnice má svého blázna: "Ale já jsem u toho svého potřeboval znát přesnou diagnózu, což mi nikdo nedovedl říci. Radil jsem se s kamarádkou psycholožkou; podle ní to nejspíš vypadá na nevratně opožděný vývoj - zastaví se na úrovni dvanáctiletého dítěte. Ale žádný předobraz pacienta jsem neměl, vycházel jsem ze sebe a z kamarádčiných rad."
Kromě toho Trojan daroval svému hrdinovi vlastní kostým. "Na chalupě jsem vyhrabal staré svršky a šel jsem v nich do lesa zkoušet Václavovu chůzi a řeč. Až zpětně jsem si uvědomil, že stejně chodí i pan režisér," utahuje si herec z Vejdělka, který souhlasí - diagnóza prý na stav režiséra při natáčení přesně sedí.
"Jen jsem prosil, aby Václav nebyl jako Otík z Vesničky mé střediskové, nýbrž člověk, kterého nejen litují, ale mají důvod i nenávidět: lidé ve vsi i diváci v kině. V tom jsme s režisérem zajedno," stvrzuje Trojan. Sám nejsilněji vnímá osud Václavovy matky: "Proti kříži, který nese, jsou naše starosti titěrné."
Hrdina málem akční
Děj se odehrává na venkově prý "téměř současném", ale režisér záměrně nikdy neodkazuje na konkrétní dobu - aby příběh působil co nejobecněji. "Nejde o to, který prezident milost udělil, ale jestli bychom to udělali my. Navíc z portrétu vesnice je znát, že dějiny tu mají vždy zpoždění oproti městu a přesnému určení se ves brání i změtí dob: dům z 90. let stojí vedle králíkárny z trosek trabanta," líčí Vejdělek, který venkov dobře zná.
Zato na herce tu čekala řada nástrah a Trojan se stal bezmála akčním hrdinou. Při pádu za jízdy, kdy skončil pod motocyklem, utrpěl popáleniny druhého stupně. Pak mu na kole praskl řetěz a herec letěl do křoví. Při osmém opakování scény na hospodském koncertu zkolaboval a vezli ho na kapačky, ale hned po návratu naléhal, že záběr dotočí.
Zahrál si i na kovboje: "Půl dne jsem na motorce honil stádo krav, až přestaly reagovat, jen očima mě varovaly: Ještě jednou, kamaráde, a končíš! Jenže režisér chtěl další pokus, tak jsem vyjel - krávy prorazily hrazení a zmizely v lese," líčí Trojan. Ostatní to měli snazší: Emília Vášáryová v roli matky, Jan Budař jako Václavův sourozenec, Soňa Norisová coby dívka, kvůli níž na sebe bratři žárlí, i Jiří Lábus alias starosta obce. "Jen řízení traktoru jsem se bál, ale uklidnilo mě, že na poli jsem neměl do čeho narazit," dodal Budař.
Po Václavovi má přijít ještě pět hraných filmů podle případů prezidentských milostí, od různých autorů i režisérů. Producent Jaroslav Bouček je rozhodnut pokračovat, jen co bude hotov další dobrý scénář: "I kdyby Václav našel jen padesát tisíc diváků."
