Barokní šviháci shlížejí z Petřína na Vltavu, anglické dámy hladí kožené rukávníky, po Rýnu se poklidně plaví lodě, Londýn odpočítává poslední roky do ničivého požáru. Z oněch zažloutlých listů papírů občas zaslechnete řinčení válek 17. století, jindy zahlédnete pomíjivý lesk života dvořanů.
Většinou vás však pohltí krása obyčejnosti a nadchne schopnost slavného grafika zachycovat bez kudrlinek a patosu svět takový, jaký (více méně) byl. Pohlédněte třeba do očí jeho oblíbené kočky, z nápisu se dozvíte, že to je "dobrá kočzka která nemlsá".
Návrat po čtvrt století
Rozsáhlá výstava k čtyřstému výročí narození Václava Hollara umožňuje po čtvrt století zhlédnout v Praze rozsáhlý výběr jeho nejlepších prací ze sbírek Národní galerie. A nahlédnout také do Čech i Evropy 17. století. "Chtěli jsme ho ukázat v kontextu doby, v níž žil," říká Alena Volrábová, kurátorka výstavy nazvané Václav Hollar (1607-1677) a Evropa mezi životem a zmarem.
"Ale především má být výstava poctou muži, který patří k nejúspěšnějším českým umělcům," dodává. Na těch několik set kreseb můžeme pohlížet různým způsobem. Jako na unikátní kolekci prací výtvarníka, jehož listy sběratelé s nadšením kupují po čtyři století. ("Dokázal něco, co se podařilo málokterému umělci: nikdy nepřišla doba, kdy by ho lidé nechtěli kupovat," řekl mi na jaře Antony Griffiths, šéf grafické sbírky v Britském muzeu.)
Ty černobílé výjevy vytištěné z měděných desek však přitáhnou i ty, kteří se o umění příliš nezajímají - jsou zkrátka dokonalou připomínkou dob minulých. A třetí neopomenutelnou rovinou výstavy je sám Hollar, jehož osudy jsou plné až neuvěřitelných zvratů.
Narodil se v Praze v roce 1607, ve dvaceti se vydal do světa, na zkušenou či za lepším (a také chtěl zřejmě utéci před otcem nepřejícím jeho uměleckým ambicím). Pracoval v různých německých městech, v Kolíně v roce 1636 vstoupil do služeb anglického šlechtice Thomase Howarda, s nímž byly poté jeho osudy spjaty mnoho let - odešel s ním do Londýna, vzal si komornou jeho ženy, učil kreslit budoucího
anglického krále.
Před občanskou válkou prchl do Antverp, po návratu do Anglie prožil mnoho dramat: zemřela mu žena, morová epidemie zahubila jeho syna, též talentovaného kreslíře, mnoho jeho velkolepých plánů zhatil mohutný požár Londýna v roce 1666. Stihl pak zažít několik dalších dobrodružství včetně bitvy s piráty při cestě do afrického Tangeru, nikdy se však zřejmě nedokázal zcela vyhrabat z nepřízně osudu, a jak napsal jeden z jeho současníků, v roce 1677 "nezemřel v bohatství".
Výstava krok za krokem provádí jeho bouřlivým životem i dobou - stále toho o něm nevíme dost, jeho lepty, jejichž soupis má téměř tři tisíce položek, však toho říkají dost samy za sebe. I to, že se rád podepisoval Wenceslaus Hollar Bohemus.
Většinu života strávil v Anglii, některé z nejlepších leptů jsou z Antverp a hrdě se k němu hlásí i Němci. A až na výstavě uvidíte série jeho kreseb z měst na Rýnu, pochopíte proč - jsou magické, avšak zároveň nepřikrášlené. Tedy "krásně obyčejné".
Češi o něj nejeví zájem?
Proto lidé Hollara s gustem kupovali již za jeho života - a poté v každé éře. Když si projdete pár antikvariátů v okruhu půl kilometru od paláce Kinských, několik jeho více i méně známých leptů zahlédnete. A vyslechnete též konstatování, že práce slavného pražského rodáka již zažily lepší časy.
"Hollar byl nepochybně nejvýznamnější český grafik všech dob, Češi se jím rádi ohánějí, ale jinak na něj dost kašlou," konstatuje pražský antikvář Petr Koza, za jehož výlohou zahlédnete výjev ze slavných Hollarových ilustrací k Ezopovým bajkám.
"Němci a Britové si ho dnes cení více - a také ho více kupují," dodává. Ve vitríně dalšího antikvariátu, jen pár desítek kroků od Staroměstského náměstí, jsem nalezl list, na němž plavala divoká kachna. Stála tři tisíce, tedy rozhodně ne moc.
"Dřív musel Hollar viset na stěně v každé dobré rodině, bralo se to skoro jako vlastenecká povinnost," říká antikvář Jindřich Bretschneider. "Ale teď se generace změnily, v kurzu je spíš moderna, na což Hollar doplácí."
Hollar si tu kachnu v holandské krajině namaloval do skicáře někdy kolem roku 1646. Pak ji vyryl a vyleptal do měděné desky, z níž poté tiskař vytiskl onen list. Obchodník s tisky ho prodal a stovky let pak ten kus papíru s kachnou žil vlastním životem, šel nejspíš z ruky do ruky (jak napovídají různé poznámky antikvářů na rubu), byl jistě zapomínán a znovu objevován, byl pečlivě zařazen do sbírek (rub nese razítko sběratele), byl zarámován, pak z rámu vyjmut. A nakonec, pokolikáté již, znovu nabídnut k prodeji.
A tak jsem ten kus ručního papíru s Hollarovou kachnou nakonec koupil, nedalo se odolat. Získal jsem s ní i kus napínavého příběhu umělce, který nikdy nevyšel z módy.
Václav Hollar (1607-1677) a Evropa mezi životem a zmarem
Národní Galerie, Palác Kinských, Praha, kurátorka Alena Volrábová. Výstava trvá do 13. ledna 2008, vstupné 100, snížené 50, rodinné 150 korun, www.ngprague.cz
