Geolog Václav Cílek se tomu, čemu říkáme "širší veřejnost", představil před šesti lety knihou Krajiny vnější a vnitřní. Ohlas, jaký mezi "širší veřejností" měla, stejně jeho následující tituly, byl nebývalý: málokterému tuzemskému vědci se podařilo s takovým úspěchem "prodat" sumu svých vědomostí. Otázka je, jestli to tuzemský vědec vůbec chce, ale to už je jiná pohádka, milé děti.
Čím to? Jeden kolega o Cílkovi tvrdí, že "píše vědecké i populárně-naučné práce se surovou elegancí a jakoby z jedné vody načisto." V hojných článcích a esejích elegantně kloubí různé vědní obory, nachází překvapivé souvislosti a pohledy na místa, témata a situace. Zároveň nabízí svůj výklad některých aspektů současného chaotického světa: nemusíme se s ním vždy ztotožnit, ale pokud některý z Cílkových textů tohoto druhu nakousneme, obvykle jej spořádáme celý.
Stejně jako Krajiny vnější a vnitřní (2002, 2005) a Makom (2004) je i novinka Dýchat s ptáky sbírkou textů, které plodný autor rozesel po různých periodicích, v předmluvách a doslovech ke knihám všeho druhu a pro potřeby knižního vydání porůznu upravil (některé vůbec nevyšly tiskem).
První část představuje pozoruhodná a podivuhodná místa v různých částech Čech a Moravy, další dvě jsou věnovány klimatu, životnímu prostředí a společnosti v současném proměnlivém světě. Záběr je jako obvykle široký, prolínání témat působivé, jazyk, kterým je to vše podáno, noblesní, včetně četných osobních vsuvek a vstupů do děje.
Pokud pravidelné čtenáře Cílkových prací zarazila ve společné knize s fotografkou Hanou Rysovou (Tichý břeh světa, 2005) kyselá poznámka, jak se mu "z dříve milovaných slov, jako je krajina nebo genius loci..., dělá špatně", shledáme, že to nejspíš není tak horké.
A texty o Uničově, "projektu, který se nepovedl", Budči, Šluknovském výběžku, Českých Budějovicích, místě, kde je obtížné být prokletým básníkem, či neviditelných Horažďovicích patří v Dýchat s ptáky k nejpřitažlivějším. Jako "pozvání na cestu" fungují spolehlivě.
"Já přeci nepíšu proto, aby lidi četli mé věty, ale aby jeli do Plas, do Rajhradu nebo do krásného Želivu," píše Václav Cílek v poznámce k jedné z kapitol knihy Dýchat s ptáky. Co jsem si všiml, lidé, alespoň v mém okolí, je čtou kvůli tomu i onomu, jakož i já. A to je asi nejlepší ocenění "starých krajinopisců českých" s globálním rozhledem.
Václav Cílek: Dýchat s ptáky
vyd. Dokořán, 248 stran
