Kniha Václav Boštík (1913–2005)
Paralelně s publikací Václav Boštík (1913–2005) otevřela pražská Galerie Smečky malířovu výstavu, jež potrvá do 6. listopadu. Autorsky ji připravilo a monografii vydalo nakladatelství Arbor vitae. Na knize se vydavatelsky podílelo Regionální muzeum v Litomyšli, což její podobu výrazně ovlivnilo.
Nejde totiž o typické uměnovědné dílo; důraz je kladen na Boštíkovu osobnost, jeho život a zasazení do rodného kraje. I proto v obrazovém doprovodu převládají fotografie nad reprodukcemi umělcových děl.
Autoři, zejména Martin Boštík, s nímž malíře poutá pouze shoda příjmení, si také předsevzali napravit některé faktografické omyly, které jsou rozšířeny v dosavadní boštíkovské literatuře i obecném povědomí.
Dosud největší, bezmála pětisetstránkovou monografii o Václavu Boštíkovi, k níž se autoři aktuální knihy často odkazují a s níž často polemizují, vydal před dvěma lety Karel Srp v nakladatelství Galerie Zdeněk Sklenář.
Nejen malíř
Václav Boštík - Vlnění
V úvodu monografie autoři Martin Boštík, Stanislav Vosyka a Jaromír Zemina osvětlují metodu své práce, totiž dopátrat se co nejdetailnějších poznatků o životě a díle Václava Boštíka přímo z autentických zdrojů, archivních materiálů a od lidí z malířova okolí.
Rovněž zdůrazňují své objevy v malířově písemné pozůstalosti. Její ukázky v závěrečné části knihy představují Boštíka nejen jako teoretika výtvarného umění, ale i jako básníka. Tyto verše, často na téma podstaty básnictví, dosud nebyly publikovány.
Čistě výtvarnou stránku Boštíkova díla přibližuje kunsthistorik a malířův dlouholetý kurátor Jaromír Zemina ve stati složené z vlastních starších úvah, které pospojoval aktuálním textem do podoby koláže s názvem Václav Boštík v kaleidoskopu vzpomínek.
Václav Boštík: Antický bojovník
V nejrozsáhlejší části monografie rozebírá Martin Boštík malířův život. Věnuje se jeho rodinnému zázemí, prodchnutému láskou k umění i jeho aktivním provozováním. Boštíkův otec byl amatérským malířem a hudebníkem, maloval i bratr Jan a strýc František.
Později slavný malíř se tedy už od dětství pohyboval v kruzích, které předurčily jeho pozdější celoživotní orientaci. Zvláště pak při studiích v tradičně kulturně vyspělé Litomyšli, jejíž tvůrčí atmosféře právě s ohledem na tento aspekt věnuje rozsáhlou studii Stanislav Vosyka.
Z Litomyšle vedla Boštíkova cesta ke studiím na pražské Akademii výtvarného umění. Zde se seznámil mimo jiné s Janem Křížkem, jenž se mu stal celoživotním nejlepším přítelem a jehož rozsáhlá retrospektivní výstava je šťastnou shodou okolností do konce října k vidění v pražské Valdštejnské jízdárně.
Pinkasova synagoga i Portmoneum
Václav Boštík
Biografická část se dále detailně věnuje Boštíkově pozici na umělecké scéně od 50. let, kdy byl jedním z iniciátorů skupiny UB 12, i politickým problémům, které souvisely zejména s malířovým přechodem od realistické malby k abstraktní.
Mimořádně zajímavými tématy jsou i Boštíkova práce na památníku holokaustu v pražské Pinkasově synagoze, kde spolu s Jiřím Johnem na zdi zvěčnili jména bezmála 80 tisíc obětí nacistického antisemitského řádění, a podíl na restauraci renesančních sgrafit na litomyšlském zámku, jejímž prostřednictvím se umělec vrátil do rodného kraje.
Václav Boštík a Jiří John: Jména českých obětí holocaustu na stěně Pinkasovy synagogy v Praze
Díky tomu měl možnost už ve druhé půli 80. let podílet se na jednáních o záchraně domu Josefa Portmana, jehož stěny vyzdobil Josef Váchal a jenž je dnes zpřístupněn veřejnosti jako Váchalovo muzeum Portmoneum.
Závěrečná etapa malířova života byla provázena všeobecným uznáním, výstavami doma i v zahraničí a plným doceněním jeho díla.
