Machulski se nezměnil, ale kinematografie ano. Lupičské komedie zažily vlnu znovuvzkříšení, včetně Dannyho parťáků; hledají jiný rytmus, stále originálnější zápletky, velkolepější podívanou jako třeba ve filmu Past.
Vedle nich představuje Vinci spíše příjemnou zábavu na sobotní televizní večer, starou dobrou klasiku hned od úvodu, kdy návrat jednoho z hrdinů z vězení vroubí prostřihy z jeho minulé akce s parťákem, který se zatím dal k policii.
"Máš krizi identity?" žertuje užaslý kumpán. "Je to stejný adrenalin jako zločin, ale bez rizika vězení," vysvětluje uzardělý mladík.
Čímž je pohromadě hlavní dvojice, zralý chlap a milý kluk, jenž musí potkat příhodnou slečnu, a na obzoru se rýsuje nová zakázka z rodu zdánlivě nemožných, krádež obrazu Leonarda da Vinciho Dáma s hranostajem.
Nikterak nová zápletka ctí styl gentlemanských akcí v rukavičkách beze zbraní. Pracují tu mozky a "fachmani" včetně kmeta padělatele, což je přesná role pro režisérova otce Jana Machulského, a pracují starosvětsky důkladně, což značí pozvolné tempo v duchu filmové řeči vládnoucí před čtvrtstoletím.
Až sestřihy posledních příprav na několika frontách vyprávění rozhýbou a sám lup už běží ráz naráz, dokud se mu do cesty nepostaví roztomilý detail zvíci pár centimetrů. Drobné zmatky vyloží tradičně závěr, více než originality "podrazu" si však film hledí žánrových podmínek, které poctivě plní.
Lupiči musí budit sympatie, policisté nesmí být úplně tupí, kromě slovních přestřelek by měli společně zažít alespoň jednu honičku... To vše sedí jako podle kuchařky, ba jako v repríze.
Chytrý řemeslník Machulski však ví, že do světového odlitku je třeba přimíchat národní barvy. Což činí s humorem – o da Vincim mluví hrdina bez přídomku "da", protože prý nehodlá říkat "da, da" jako Rusové – a pozitivním vlasteneckým závěrem. Hrdost na polské umělecké sbírky přece nenahradí žádné peníze!