Kniha rekordů Šutky - Fotografie z dokumentu Kniha rekordů Šutky (2006) | foto: Palace Pictures

V rekordní Šutce nejde o účast, ale o vítězství

Dokument Kniha rekordů Šutky hledá odpovědi na otázku, zda radost ze života a štěstí netkví v drobných radostech a maličkostech.

Obyvatelé Šutky, hlavního města Romů, mají společnou vášeň být šampiónem a libují si ve zdolávání rekordů. Soutěží o prvenství v pěveckých oslavách, ve vyhánění zlých duchů či v honech na upíry.

Šutka je městečko kousek od Skopje, hlavního města Makedonie, považované za jedno z nejchudších míst na světě. Majetek se tu ale penězi neměří - boháčem je vždy jen ten nejpodnikavější a nevynalézavější.

Proto se říká, že Šutka předčí počtem šampionů všechny země světa. Lidé tu cvičí i domácí zvířata, která soupeří o trofej pro nejlepšího zpěváka, letce či boxera. Zlé síly místní zahánějí ohněm, silou vůle a populárními písněmi, které skládají za méně než čtvrt hodiny.

"Nehledejte město Šutka na mapě. Šutka je stav mysli," říká uznávaný srbský režisér Aleksandar Manič s tím, že svůj film považuje za antropologickou dokumentární komedii o lidech, kteří chtějí být nejlepší v tom, co dělají.

"Všichni v tomto městě žijí velmi chudobně a společně sdílejí osud všech, které zasáhl rozpad Jugoslávie," vysvětluje Manič.

Vedro, přátelství a odpadky
Film tvůrci chystali dlouhých osm let. Když padla první klapka, neměl Manič k dispozici ani stránku scénáře. I tak ale film natočil za třicet dní čistého času.

"Bylo to v srpnu a všichni trpěli ve čtyřicetistupňových vedrech," vzpomíná režisér na natáčení, během kterého se musel smířit s tím, že s balkánskými Romy se nedá spolupracovat organizovaně a systematicky.

"I když je všechno domluvené předem, mají svoji práci, náhle není čas a všichni musejí čekat, až se například odvezou odpadky za celý den," podotýká Manič.

Intenzivní práce ovšem filmařům přinesla přátelské vazby s Romy. Podle Maniče všichni rázem ztratili soukromí a po večerech řešili osobní problémy i radosti. "Po ukončení natáčení jsme měli pocit, že tam prožili celý život,“ tvrdí.

Favorit balkánských pirátů
Manič má silné vazby na Českou republiku - v roce 1994 tu úspěšně absolvoval studium na pražské FAMU. Ostatně díky těmto kontaktům vznikla Kniha rekordů Šutky v koprodukci s Českou televizí.

Film měl premiéru před dvěma lety na filmové přehlídce v Rotterdamu. Od té doby jej diváci shlédli na více než padesáti festivalech a na svém kontě má patnáct ocenění, včetně filmové ceny organizace Amnesty International.

Snímek si připsal i další prvenství - je vůbec prvním dokumentem promítaným kdy v balkánských kinech, v Makedonii byl v roce 2006 nejnavštěvovanějším filmem a na Balkáně údajně vede i v počtu pirátských kopií.

Kniha rekordů Šutky
dokumentární komedie, Srbsko a Černá hora, ČR, Slovensko a Finsko 2005, 79 min., titulky, od 12 let (Palace Pictures)
scénář a režie: Aleksandar Manič
Česká premiéra 18. ledna 2007