Pithart ve svém vystoupení nejen obsáhle a obdivně mluvil o Hrabalovi a jeho knihách, ale i o tom, že dobří čeští spisovatelé byli před rokem 1989 s pochopitelnou nadsázkou označováni za svědomí národa. Tato výjimečná prestiž českých básníků a prozaiků se na počátku 90. let téměř přes noc vytratila, společnost dala najevo svým spisovatelům, že je už nepotřebuje a spisovatelé zůstali jen svým věrným čtenářům, uvedl Pithart.
Bylo by to v pořádku, kdyby se to nestalo s takovou mírou okázalého nevděku - jakoby se lidé styděli, jak své hrdiny spisovatele obdivovali, řekl. "O spisovatelích se pak mluvilo leda s ironií - a pak už i o svědomí." Pithart v této souvislosti ponechal bez odpovědi otázku, zda občan žijící ve svobodné a demokratické společnosti své spisovatele jako dříve, či zda se ve své neliterární roli přežili.
Pařížský projekt Bohumil Hrabal, le Parableur (Bohumil Hrabal, pábitel) zahrnuje divadelní představení Příliš hlučné samoty, v pátek budou na Sorbonně hodnotit jeho literární odkaz spisovatelé, překladatelé a literární vědci a ve čtvrtek zahájí kino Accatone dvoutýdenní přehlídku filmů natočených podle jeho knih.
7. června 2001 9:40
