Expozice s poněkud jazykolamným názvem Sváry zření se jednak snaží postihnout široký a mnohovrstevný autorský potenciál veličin české výtvarné scény, jednak úspěšně dokumentuje určitý kvas a ambivalence
kulturního, společenského i politického klimatu tehdejší doby. To vše prostřednictvím více než čtyř stovek obrazů, grafik, plastik a soch od téměř padesátky veličin nejen českého výtvarného světa.
Jedinečnost výstavy však spočívá nejen v samotném dramaturgickém
konceptu, ale i v produkčně nesmírně náročném zapůjčení řady unikátů z mnoha soukromých sbírek v Česku i zahraničí. Vážit do Ostravy třeba i delší cestu se vyplatí. Výstava divákovi objasňuje dobu charakterizovanou klíčovými objevy moderního českého umění.
Především ve Francii, ale i v jiných evropských zemích se v posledních desetiletích devatenáctého a prvních dekádách dvacátého století rodily a rozvíjely novátorské umělecké směry, které usilovaly o postižení skutečnosti jiným způsobem než obvyklým realistickým. A ostravská výstava dokazuje, že tyto směry nalézaly rychlý a vysoce kvalitní ohlas i v zemích Koruny české.
Navíc k nesporným přednostem ostravské přehlídky patří, že její kurátoři neopomněli českoněmecké autory, kteří trochu neprávem zatím zůstávali při podobných komplexních prezentacích poněkud stranou. Jde o výtvarníky, kteří byli členy řady tvůrčích skupin, ale také jedinečnými solitéry. V Domě umění je reprezentují především Wenzel Hablik a Eugen von Kahler, ale rovněž August Brőmse nebo Jan Autengruber.
Unikát z prezidentské sbírky
Ve světě patří k nejznámějším českým malířům František Kupka,
který ve sledovaném období tvořil v Paříži. Z jeho díla zaujmou v Ostravě
Pískaři na Seině z roku 1907, kteří dlouho patřili do soukromé sbírky prezidenta Edvarda Beneše. Navíc zde obraz doplňují i předběžné
autorovy výtvarné studie.
Další z velkých jmen – Antonín Slavíček – je zastoupen svým dnes již legendárním panoramatickým obrazem z roku 1908 Praha od Ládví. Neméně podmanivý je však i jeho drobný olej na dřevě Noční les (1905). Bohumila Kubištu reprezentuje rozměrné Koupání mužů (1911), k němuž tvoří určitý kontrapunkt obraz Ženy na náměstí (1908). A jeho Dvojník (1911) je jedním z nesporných vrcholů výstavy.
K dalším vystaveným skvostům zcela jistě patří Zpěvák Antonína Procházky z roku 1916 nebo o dva roky starší Plavec Josefa Čapka, který se zde objevuje vedle známého portrétu umělcova bratra – spisovatele Karla z roku 1915. Samozřejmě nejsou opominuty další výrazné osobnosti – Vincenc Beneš, Emil Filla, Václav Špála či Jan Zrzavý.
Sochařům v Ostravě bez debat vévodí Otto Gutfreund svým Hamletem (1912–1913), velkou pozornost poutají i plastiky Františka Bílka, například Bronzová socha Orba je naší viny trest z roku 1892. Sváry zření je i název výpravné a kvalitně vytištěné knihy, která může sloužit rovněž jako podrobný průvodce celou expozicí.
Za zmínku stojí i řada doprovodných programů, jež ostravská galerie u příležitosti výstavy průběžně pořádá. "Návštěvník výstavy pronikne do mimořádně plastického a jedinečného odkazu české výtvarné kultury, jejíž význam přesáhl hranice tehdejšího Rakousko--Uherska," uvádí jedna z kurátorek, Marie Rakušanová.
A že se o to řada lidí chce pokusit, dokazují i více než tři tisícovky návštěvníků během necelých dvou měsíců. Zkrátka Sváry zření patří k vrcholům české zimní výstavní sezony. Udrží vysokou laťku i následující ostravská výstava – prezentace osobnosti světové architektury Oscara Niemeyera?
Sváry zření
Fazety modernity na přelomu 19. a 20. století Dům umění, Jurečkova 9, Ostrava, kurátoři M. Rakušanová, K. Srp, J. Jůza. Výstava trvá do 28. února.
Hodnocení: 90 %
