Ačkoli je obecně 20. století považováno za věk moderního umění, zdaleka ne všichni umělci avantgardní směry vyznávali. Přesvědčivé důkazy předkládá tento výstavní projekt historika umění Jiřího Oliče, který představuje bezmála osm desítek autorů z konce 19. a prvních desetiletí 20. století. Jsou mezi nimi slavné postavy jako Drtikol, Mucha, Lada nebo Zrzavý, ale také umělci neznámí. Výstavu doprovází stejnojmenná publikace z pražského nakladatelství Arbor vitae.
"Skoro ve všech slovnících, encyklopediích i monografiích je výtvarným uměním 20. století míněno umění moderní. Vše, co existovalo stranou moderního výtvarného umění bylo buď neumění, anebo kýč. Takový názor zastával například teoretik a tvůrce české avantgardy Karel Teige. Většina umělců ale chtěla být syntetiky, kombinovala, míchala prvky moderních směrů se starým poctivým realismem, zatímco část modernistů přebíhala z jedné pozice na druhou tak, jak to žádala doba a trh," přiblížil motivy pro uspořádání výstavy její autor Jiří Olič.
Důkazy rozmanitosti umění 20. století nalezl Olič především v depozitářích Muzea umění Olomouc. "Valná většina vystavených kreseb, grafik, obrazů a plastik pochází z našich sbírek, několik exponátů zapůjčily Galerie hlavního města Prahy nebo galerie v Ostravě, Hodoníně či Liberci," řekl.
Výstava a doprovodná publikace přitom představí tvorbu bezmála osmdesáti umělců. "Mezi těmito antimodernisty, přičemž titul je nutné brát s rezervou, jsou slavná jména, například František Drtikol, Felix Jenewein, Josef Lada, Alfons Mucha, Josef Váchal nebo Jan Zrzavý, ale také umělci zapomenutí, outsideři vedle tradicionalistů a regionalistů, podivíni a solitéři vedle akademiků a také odpadlíci moderny vedle neuvědomělých souputníků, kteří kráčeli uměním, aniž by měli program anebo alespoň jasný cíl," uvedl Olič.
Jak však upozornil, někteří ze zastoupených umělců byli pravověrní modernisté. "Nechybí ani zakladatelské osobnosti české moderny, například Emil Filla, Otto Gutfreund, Rudolf Kremlička, Bohumil Kubišta nebo Josef Čapek. Jsou to ti, pro které se moderna stala jak vyznáním, tak předmětem úvah a pochyb. Byli to nespokojenci a pochybovači, jimž se programy moderních směrů zdály být příliš úzké," vysvětlil Olič s tím, že většina autorů jsou Češi.
"Skupinu jsem rozšířil o několik Němců a jednoho Slováka, jen abych zdůraznil, že celek byl různorodý a všichni dohromady, ještě za Rakouska-Uherska a potom v Československu tvořili výtvarně-uměleckou obec své doby," dodal.
Projekt přitom umožnil představit výtvarné práce, které jsou k vidění vzácně a část z nich je dokonce vystavena poprvé. "Jen zřídkakdy jsou k vidění například krajinářské obrazy Bohumila Kubišty nebo kresby Josefa Lady, v nichž přímo paroduje modernistické postupy. Za unikát pak můžeme považovat figurativní obraz olomouckého rodáka Adolfa Hölzela V klášterní zahradě, protože Hölzel bývá považován za jednoho z průkopníků abstraktní malby, první abstraktní kompozici vytvořil již v roce 1905, ještě dřív než Vasilij Kandinskij." uzavřel Olič.
