Pestrá, plná optimismu, nápaditá, šťavnatá, inspirativní, ničím nevázaná, jedinečná a vpravdě překvapivá je tvorba dětí z celého světa. Nemají zábrany, nezastaví se před jakoukoli technikou či problémem. Namalují cokoli. A originálně. Zároveň však jejich díla odrážejí i prostředí, ve kterém vyrůstají - vizuální svět, který je obklopuje.
V hlavní roli sport
Basketbalista v koši desetileté Bulharky nepostrádá vtip, výraz, dekorativnost ani svérázně řešenou kompozici. Potápěčka jedenáctileté Číňanky se noří do kouzelně pojatého podmořského světa. Keramičtí parašutisté dětí z prostějovské Základní školy Vladimíra Ambrose se opravdu vznáší ve vzduchu. A i kdyby snad obrázek plavců pětiletého Inda neměl ani nepatrnou uměleckou hodnotu, přesto vypovídá o jeho kultuře a mimoděk vyjadřuje vztah jeho země k výtvarnému umění.
Množství prací, které se každoročně sejdou v Lidickém památníku, mimo jiné ukazuje, jak důležitou roli hraje tvůrčí činnost v životě dětí. Rok co rok jde o stejný příběh. Světová organizace UNESCO navrhne jednotné (ne však absolutně povinné) téma a pořadatelé mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice rozešlou výzvu k účasti do škol z celého světa. Pak čekají na odezvu.
Výtvarná soutěž a následná výstava se u nás koná pravidelně již od konce šedesátých let 20. století. Založena byla k uctění památky dětských obětí lidické tragédie, ale i všech dalších dětí, které zahynuly ve válečných konfliktech. Od roku 1972 nese statut mezinárodní přehlídky, které se každoročně účastní tisíce dětí od čtyř do šestnácti let ze všech kontinentů.
Velkým počtem jsou samozřejmě zastoupeny práce ze Slovenska a především z Česka. Zde kromě autorů ze škol mateřských, základních, středních či s výtvarným zaměřením dostávají prostor i děti z dětských domovů, výtvarných kroužků či speciálních škol pro mentálně a fyzicky postižené.
K vidění je snad vše: od malby, kresby a grafiky přes keramiku, textil, řezby ze dřeva, kovové a papírové objekty až po loutky, hračky a fotografie.
K letošnímu pětatřicátému ročníku s tématem sportu se sešlo na osm a půl tisíce děl. I když je to úctyhodné množství, ještě před pěti lety to podle kurátorky výstavy Ivy Brothánkové bylo zhruba dvakrát tolik.
Jiný kraj, jiný mrav
"Přesně to vystihl pan velvyslanec z Japonska, který mi posílal práce na poslední chvíli, když napsal: Máme tady v Japonsku problém, děti sedí u počítačů nebo se jen tak poflakují, a když už něco dělají, tak spíš sportují nebo se věnují přípravě na budoucí povolání a učí se jazyky," cituje kurátorka.
"Odepsala jsem mu, že to není problém jen v Japonsku, ale na celém světě," podotýká. Jako zajímavost poukazuje na to, že tvorba z východních zemí, Balkánu či Jižní Ameriky bývá pravidelně mnohem zajímavější a početněji zastoupena než práce ze zemí s vysokou životní úrovní.
Koneckonců na výstavě, kde jsou práce řazené abecedně podle názvů zemí, byste mezi Spojenými arabskými emiráty a Srbskem marně hledali třeba Spojené státy americké. A není to tím, že by byly opomenuty nebo že by jejich díla neprošla hodnocením poroty, která ze všech zaslaných oceňuje libovolný počet děl (výstava v průměru čítá na patnáct set vybraných prací). USA se jednoduše na rozdíl třeba od Mongolska, Angoly, Srí Lanky, Ázerbájdžánu, Indie, Chile nebo Korejské republiky nezúčastnily.
Ale třeba se i s ostatními státy, jejichž práce letos na přehlídce chybí, zapojí do příštího, šestatřicátého ročníku. Uzávěrka soutěže, jejímiž tématy jsou brambora a světové jazyky, je 31. března 2008.
Mezinárodní dětská výstava Lidice 2007
Památník Lidice, Tokajická 152, kurátorka Iva Brothánková. Výstava trvá do 30. října, plné vstupné do galerie i muzea 80, snížené 40 korun, www.lidice-memorial.cz
