Juraj Liška strávil v Kolumbii na studijním pobytu dva roky. Přes počáteční zděšení, obavy z možného únosu a strachu o svůj život se pozvolna aklimatizoval na tamní podmínky.
V patnácti kapitolách se snaží čtenáři předložit pohled na zemi z úplně jiné strany - ne tak pesimistické, jak se na první pohled může zdát.
Vedle reflexe společenských podmínek, sociální situace či studentských demonstrací vypráví příběhy člena partyzánského odboje, guerillas nebo svoje zkušenosti s indiánskými šamany. Ano, zdá se to být "klasický cestopis o jedné zemi". Jenže není.
Na jedné ze školních exkurzí nahodí docela směšný nápad - snowboarding na ledovci. Zpočátku netuší, že tato pro někoho pošetilá myšlenka se zanedlouho promění v realitu.
Liška se však k tomuto nápadu vrátil a rozhodl se pro snowboarding na sopce Nevado del Tolima, jež podle oficiální údajů dosahuje výšky 5 212 m. Se svým společníkem se postarali o mediální propagaci v tisku a projekt se rozjel. Hned po uvedení se snowboarding stal v zemi doslova mediálním hitem.
Nic nebránilo tomu, aby založil první snowboardovou školu. Jenže, kde vzít sníh? Rozhodl se jasně: bude pořádat sandboardové kurzy pro studenty na univerzitách. Jejich neotřepaný projekt vygradoval v realizaci prvního snowboardového kurzu v Kolumbii vůbec.
Cestopis je doplněnou pěknou řádkou docela povedených fotografií, a autor s nimi v knize vůbec nešetřil. Navíc jeho vyprávění je okořeněno historkami popisující peripetie "v cizím a pro Evropana exotickém světě", takže se nad nimi čtenář se špetkou škodolibosti i docela slušně pobaví.
 Obal knihy Juraje Lišky a Jiřího Rotha: Sníh z Bogoty |
