Vzácným exponátem je náušnice z 10. století zapůjčená z muzea v Čelákovicích. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Co všechno se dá píchnout do lidského těla, ukazuje výstava v Jablonci

  • 2
Noční můra rodičů teenagerů, frajeřina, módní doplněk nebo hluboký duchovní zážitek, rituál. To vše je piercing. Čím vším a kde všude se dá propíchnout lidské tělo, ukazuje výstava s titulem Piercing - mezi rituálem a pózou v jablonecké galerii Belveder.

"Ta výstava je tak trochu kontroverzní. Někdo je piercingem pohoršen, jiný ho obdivuje. Expozicí chceme do muzea přilákat jinou sortu návštěvníků, než k nám běžně chodí," říká kurátorka výstavy Kateřina Hrušková.

A co je až do 21. září v Jablonci k vidění? Kromě klasického piercingu třeba kolekce exotických ozdob ze sbírek Náprstkova muzea v Praze. Zaujmou náušnice z papouščích pírek nebo kančí kly.

"Domorodý piercing pochází například z Afriky, Tichomoří či Jižní Ameriky," dodává kurátorka. Nejvzácnějším exponátem je pak náušnice z 10. století zapůjčená z Městského muzea v Čelákovicích. Páteř expozice tvoří autorský piercing studentů jablonecké uměleckoprůmyslové školy.

Náušnice jsou také piercing? "Ano. Zjednodušená definice piercingu je vlastně nějaká ozdoba, která dělá do těla díru. I u nás máme vlastně takový rituál spojený s propichováním uší malých děvčátek. Akorát to nedělá žádný šaman," doplňuje Hrušková.

Piercing měla mumie i Tutanchamon

Propichování uší, jazyka, břicha, obočí i pohlavních orgánů je staré jako lidstvo samo. "Například propíchlé uši měla i mumie Ötzi, nalezená v rakouských Alpách. Náušnice lze pozorovat i na posmrtné masce egyptského faraona Tutanchamona," upřesňuje kurátorka.

První zmínky o piercingu však pocházejí už z mladší doby kamenné. Jeho rozmach nastal po druhé světové válce, ať už jde o hippies či pozdější punkové hnutí.

Jelikož je piercing zaváděn do těla za pomoci velmi ostré jehly, nabízí se otázka jeho bolestivosti. Říká se, že mezi méně bolestivé úkony patří propíchnutí jazyka, ušního boltce nebo pupíku. Horší to prý je u nosní přepážky, bradavek či genitálií.

"Je to velmi individuální. Někdo se může hroutit, jinému to nevadí. Je to trochu podobné jako u tetování. Jde o úzkou hranici mezi bolestí a rozkoší," uvedl před časem Stanislav Klokočník z jabloneckého tetovacího a piercingového studia G. S. Tattoo and Piercing.

Právě toto studio s galerií a muzeem na výstavě spolupracuje. "Zapůjčili nám komerční piercingy, aby se lidé mohli s touto módou vůbec seznámit," podotýká Hrušková. Pro ty, kteří se bolesti bojí, pak existují takzvané falešné, fake piercingy. Na tělo se umisťují za pomoci magnetů, klipsů či lepidla. Jsou k vidění i v Belvederu.

Vstupenky na výstavu budou slosovatelné a koho potká šťastný los, vyhraje poukázku do tetovacího studia. "Návštěvníci se mohou také stát návrháři. Vytvořit si tady vlastní design piercingu a vyfotografovat jej v improvizovaném ateliéru," odhaluje muzejní pedagožka Jaroslava Váňová.