Dabing příliš nepěstujete, proč jste udělal výjimku?
Zjistil jsem, že jde o snímek fotografa Yanna Arthuse-Bertranda, jehož obří fotografie jsem viděl na Kampě. Fascinovaly mě, prošel jsem výstavu pod širým nebem několikrát, skoro jsem zmrznul. Tak jsem si řekl: Jestli tohle přenesl do filmu, chci to vidět! Jen jsem upozornil, že jsem divný spíkr, nemám na to hlas, ale řekli mi, že to nevadí. A nelituju, kdybych měl najít pro Home přívlastek, pak je to úžasný.
Je znát, že autoři dokumentu nalétali tisíce kilometrů, aby viděli Zemi z nadhledu?
Nadhled ve filmu působí dokonce v obou svých významech, doslovném i obrazném. Teprve když se na planetu podíváte shora, dostaví se to, co Arthus-Bertrand nazývá sdílením. Neboli vše, co se na Zemi stane, dotýká se každého z nás. Navíc Home bude mít premiéru 5. června současně na celém světě, což jeho účinek ještě znásobí: jako by celá planeta v jednom a témže okamžiku naslouchala zprávě o stavu Země.
Komentáře k dokumentům bývají někdy šroubované či vzletné. Upravoval jste si původní text?
Myslel jsem, že s ním budu mít práci, ale téměř to nevyžadoval. Pozměnil jsem jen drobnosti, jedno slovo na stránce a spíš kvůli výslovnosti. Text má básnický ráz.
Jenže od vás lidé čekají humor, odstup, nadsázku. Ve filmu Home asi nemůžete obsah zlehčovat?
Máte pravdu, taková příležitost se tu moc nenabízí. Ale po všem varovném konstatování, jak planetu plundrujeme, jak málo už zbývá surovin, nafty a vody, v něm zazní půvabná myšlenka. A sice, že na pesimismus je pozdě. Přemýšlel jsem o tom a zalíbilo se mi to: pesimisty jsme opravdu mohli být dlouho, ale teď už je Země ve stavu, kdy je každá optimistická myšlenka dobrá.
Změnil jste pod vlivem dokumentu Home i své chování? Třídíte třeba pečlivěji odpad?
Přiznám se, že to na mě zapůsobilo, takže například na natáčení tohoto filmu nejezdím autem. Nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale je to alespoň skromný osobní příspěvek.
