Tato zdánlivě nemožná událost se stala skutečností při představení vídeňského Burgtheateru, který v rámci Festivalu divadla německého jazyka uvedl hru Dílo od Elfriede Jelinekové.
Jazyk čerstvé nositelky Nobelovy ceny za literaturu však nešetří nejen "Čecháčky" či Ukrajince, ale hlavně celou rakouskou společnost a rovněž autorku samu.
Hra Dílo, kde hlavními motivy jsou jednak nacistická výstavba gigantické vodní elektrárny v Kaprunu, jež se později naopak stala symbolem poválečné obnovy Rakouska, jednak nedávná tragická havárie lanovky tamtéž, je obrovskou plochou textu: má 160 stran. Režisér Nicolas Stemann jej zkrátil o polovinu a zkrotil do dvouhodinové inscenace.
"Dílo je dramatický text, přestože postrádá tradiční formu. Nejsou v něm postavy, vztahy či situace v klasickém slova smyslu či instrukce nabízející vodítka. Jako režisér před ním stojíte s bezradností, ale i s velkou svobodou," řekl Stemann při pondělní diskusi s diváky.
Volnou ruku dala režisérovi sama Jelineková. "Trochu jsem se bál, co na výsledek řekne, zejména proto, že jsme dost nešetrně zacházeli s atributy představujícími její osobu. Ona se však cítila pochopena," tvrdí Stemann.
Jelinekovou v inscenaci zastupuje nejen postava Autorky, ale také paruka se spisovatelčinými charakteristickými copy. Podle Stemanna nelze hru podrobit klasickým výkladům a snažit se porozumět každé větě.
"Jelineková se vzpírá jasným definicím, její jazyk neformuluje jasnou politickou pozici. Pracuje s paradoxy, často si odporuje, na vlastní tvrzení sama nalézá protiargumenty. Chtěli jsme s publikem komunikovat nejen slovy, ale také energií," vysvětluje režisér.
Určitý klíč našel v rytmu a hudebnosti replik. "Přestal jsem se v textu ztrácet, až když jsem ho četl nahlas. Tok hudby mi hru otevřel na jiné úrovni," vysvětlil režisér, proč celé pasáže herci zpívali a na zkouškách dokonce zkoušeli rapovat. Rakouská kritika inscenaci dokonce označila za popkoncert.
