Jenže rodinná jednotka ve hře dramatika Dennise Kellyho – režíruje ji Miroslav Krobot, který do ní obsadil Marthu Issovou a Václava Neužila – rozhodně není normální rodinou, v níž se něco pokazí. Od začátku je hrozivě dysfunkční. Otce fatálně poznamená předčasná smrt manželky a dva sourozenci, Michael a Michelle, si na pozadí rodinných situací vymýšlejí paralelní události.
Místy nadějeplné, jindy naopak značně děsivého charakteru, avšak odpovídající zákonitostem vymknutého světa, v němž žijí. Leccos naznačuje také název hry, Debris. V textu se tak jmenuje jedna postava, v angličtině to slovo navíc označuje odpad, sutiny či trosky.
"Divná" hra
Mezi nejsilnější pasáže hry patří monolog Michaela, v němž líčí svou představu, jak děti přicházejí na svět: "Kdysi jsem si myslel, že děti se sbírají pod angreštem. Slyšel jsem, že je nosí čápi, kteří je opatrně hážou komínem, a ony pak přistávají v malých bílých uzlíčkách z prachového peří. Byly doby, kdy jsem dokonce věřil, že přicházíme na svět zázrakem početí, těhotenství a porodu, jenže dneska vím, že tak to není. Děti, podobně jako houby, rostou ve smetí. Sestavují se z tlejícího listí, plechovek od koly, injekčních stříkaček a prázdných pytlíků od křupek a čekají, až si je najdou jejich rodiče."
Dejvické divadlo si texty pečlivě volí, Debris si v kanceláři dramaturgie "poležela" několik let. "Vážím si dobře napsaných her, ale v Dejvickém divadle dáváme přednost takovým, které mají něco navíc nebo jim naopak něco chybí. Možná prvek chyby nebo naopak neschopnost rozumět výtečné autorské osobnosti. Takové hry mívají tajemství a dávají divadlu svobodu interpretace, což nás zajímá. Osobně poznám takovou hru podle toho, že si na ni aspoň jednou za čtrnáct dní vzpomenu, i když o ní zprvu vůbec jako o inscenaci neuvažuju. To je i případ Debris," říká režisér Miroslav Krobot.
"Před několika lety mi Debris přivezl z Anglie dramaturg Dan Přibyl. Trochu jsme kolem ní přešlapovali a až teď nastala její chvíle. Dal jsem ji číst Martě Issové a Václavu Neužilovi a oni mi dost brzo a docela vzrušeně odpověděli, že do toho půjdou, protože je to ‚divný‘," dodává režisér.
Krutost, nebo groteska?
Hlavním hrdinou je mladík Gary, žijící na maloměstě, kde kdosi zapaluje garáže. Obvinění padne nesmyslně na Garyho – stejně jako trest. A tady nadchází prostor pro souvislost s událostmi kolem Usámy bin Ládina. Dennis Kelly podle svých slov totiž hru zamýšlel také jako alegorii americké intervence v Iráku, konkrétně jako studii iracionálního lidského chování, které ve snaze najít viníka pozbylo rozum a logiku.
|
Debris je jedním z prvních dramatických pokusů Dennise Kellyho, nyní již etablovaného čtyřicetiletého londýnského dramatika, který si popularitu získal především hrou Usáma je hrdina. U nás ji před dvěma lety uvedlo Divadlo Letí v režii Tomáše Svobody. Navzdory provokativnímu titulu a faktu, že londýnské divadlo Hampstead při premiéře střežili policisté, nejde o hru oslavující Al-Kajdu, ba ani o text přímo pojednávající o terorismu. 
Také Debris nemusí být chápana zcela jednoznačně jako pochmurná vize nebo jeden z odlesků drsné cool dramatiky, libující si v krutosti a násilí. "Jiní, kteří hru četli, se spíš bavili a cítili ji jako černou grotesku, další viděli křesťanské symboly v dojemně dětském příběhu. Uvidíme. V každém případě mě zajímá, jak bude hra složená převážně z monologů fungovat jako komunikace mezi jevištěm a hledištěm. To je u nás v Dejvickém divadle něco nového," konstatuje režisér Krobot.
