Export/Import (snímek z filmu)

Export/Import (snímek z filmu) | foto: archiv

V Cannes soutěží i film s Krobotem. Vyhraje?

Kdo zná dokumenty Rakušana Ulricha Seidla nebo jeho hraný debut Psí dny, zhruba věděl, co může na festivalu v Cannes asi čekat od jeho soutěžního příspěvku Import/Export.

Ovšem tentokrát autor filmu, jehož dějové linie vedou dílem do Vídně, dílem na Ukrajinu, zaskočil i ty nejotrlejší.

Od voyeura k Tarantinovi
Nejde o to, že až na jednu výjimku jsou všechny jeho postavy stupidní, vulgární, nechutné a zlé, ani o to, že ukazuje nejotřesnější stránky lidství od pokleslého sexu až po umírání.

Potíž je v tom, že tak činí s voyeurským zalíbením. Zejména scény z nemocničního prostředí, kde v nedůstojných podmínkách čekají na smrt staří lidé, vrcholící záběry šeřícího se pokoje s pomateným blábolením stařen, berou člověku dech estétstvím hraničícím s cynismem.

Jistě, Seidl dovede mistrně pozorovat a jeho výjevy působí mrazivě autenticky, ale místo aby autenticita vedla diváka k morálnímu odsudku, jak si autor přál, ukazuje jen jeho nevyléčitelný mizantropismus.

O Quentinu Tarantinovi je známo, že zásadně nikoho nesoudí a že film chápe především jako hru. Ten nejnovější – Auto zabiják z projektu Grindhouse, jehož druhou část natočil Robert Rodriguez – kombinuje předlouhé konverzační pasáže ve stylu Sexu ve městě se scénami čistého hororu a vcelku zábavnou pomstou na zločinci v druhé půli.

Svým nejlepším dílům se však zdaleka nepřiblížil. Pokud se divák nepustí do dešifrování odkazů na slavné filmy, jimiž je snímek doslova prošpikován, chvílemi se přistihne i při zívání. Těžko říci, proč se Tarantinova novinka místo v soutěži neocitla třeba v sekci Půlnoční filmy.

Coenovi stále vedou
Na druhé straně zůstává mimo vší pochybnost, že pro soutěžní tituly jako ruské Vyhoštění, mexické Tiché světlo a maďarský Muž z Londýna, jejž natočil Béla Tarr s Miroslavem Krobotem v jedné z hlavních rolí, je festival jediným správným místem. Při svém intelektuálně a esteticky vyhraněném způsobu chápání filmu se taková díla těžko mohou setkat s diváckou odezvou v běžné distribuci.

Té se naopak dočká vtipná animovaná Persepolis, kterou na základě vlastních komiksů vytvořila Marjane Satrapi spolu s Vincentem Paronnaudem. Film, který do českých kin přijde v listopadu, natočili ve Francii. Proti uvedení snímku v Cannes protestovaly íránské úřady, neboť údajně zkresluje postavení tamních žen a je namířen proti islámu.

Festival se chýlí k nedělnímu závěru a jako vždy se už horečně diskutuje o kandidátech na ceny.

Převážná část kritiky by dala Zlatou palmu americkému filmu Joela a Ethana Coenových Tahle země není pro starý, který do českých kin přijde v říjnu.

Ve hře zůstává také rumunský snímek 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny – a v očích několika málo příznivců Ulricha Seidla i jeho Import/Export.