Zgustová říká, že Bohumil Hrabal je už dnes klasikem 20. století, podobně jako třeba Thomas Mann. Její zásluhou se část Hrabalových knih dostala ke španělským a katalánským čtenářům; každé se prodalo kolem 8000 výtisků.
Zgustová se s Hrabalem stýkala deset let, dostala se do spisovatelova nejbližšího kruhu. Jednoznačně odmítá představu, že prožil život po hospodách a psal v podstatě to, co slyšel. "Kdo ho blíže znal, věděl, že to byl výjimečně vzdělaný, kultivovaný, sofistikovaný člověk. Ovládal dokonale filosofii, evropskou, ale i čínskou. To málo, co v té době vycházelo o filosofii a estetice měl stokrát přečtené - doslova to do sebe vstřebával."
Na druhou stranu miloval hospodské prostředí, kde se nemusel přetvařovat, mohl dávat průchod svým náladám. Zgustová vzpomíná na nepředloženost, které se dopustila při jednom z prvních setkání - začala s ním v hospodě mluvit, hned jak dosedl. "To jsem ještě nevěděla, že má svůj pivní rituál. Při prvních dvou pivech sedí zásadně mlčky."
Ačkoli za ním jezdila, málokdy došlo ke konzultaci jejích překladů. Hrabalovi to bylo jedno. "Nedíval se nikdy dozadu, pořád přemýšlel jen o tom, co bude. Krom toho mu bylo fuk, co se děje s jeho knihami venku - záleželo mu především na českém čtenáři."
Zgustová přeložila do španělštiny a katalánštiny čtyři desítky českých knih, vedle Hrabala také Haška, Kunderu, Čapka, Seiferta, Havla, Škvoreckého, a také ruské klasiky včetně Dostojevského. Napsala několik vlastních knih. Pokud necestuje po světě, žije v Barceloně, kde spolupracuje s několika novinami.
 Václav Havel s Billem Clintonem a Bohumilem Hrabalem |
