V březnu vyjde kniha, v níž hrají hlavní roli ČEZ a jaderná elektrárna

Mezi současnými českými spisovateli není zrovna zvykem, že by se pouštěli do aktuálních, ožehavých, "novinových" témat. Michal Viewegh sepsal sice Báječná léta s Klausem, Vojtěch Mornstein román o dálnici D1 a Miloš Urban Paměti poslance parlamentu, ale jinak je tu celkem pusto.

Jaderná elektrárna Temelín | foto: MF DNES

Laureát Ceny Knižního klubu Martin Sichinger to vzal razantně: na počátku března vydá sci-fi román Hudba pro Anvilany, přičemž podstatným tématem je český elektrárenský gigant.

ČEZ reagovat nebude

Z Knihy

Regionálním zpravodajem pro jižní Čechy byl hubený mladík v tmavé pláštěnce. Choulil se uprostřed křičícího davu, k němuž se sbíhali členové temelínské ochranky. Než stačil cokoli pronést, jeho mikrofonu se zmocnil vousatý aktivista. Ondřej doufal, že se pustí do ostré kritiky EněrGazu, který provozoval svou vlastní televizi, a poslední rok byl hlavním konkurentem Eurosatu.
Když ČEZ před dvanácti lety dostavěl plynové elektrárny, zavřel Kreml během jediné noci kohoutky plynovodu a odmítl dodávat palivo a klíčové náhradní díly do jaderné elektrárny Temelín. Během následujících dvou let se ukázalo, že akcie ČEZu skoupili neznámí drobní investoři placení ruskou vládou, a bývalého největšího energetického giganta Střední Evropy ovládla ruská firma EněrGaz.
Jenže reportér se opět probojoval k mikrofonu. Připomínal boxera, který půjde za svým, i když ho rozhodčí ještě několikrát odpočítá. Vedle něj se objevila mohutná postava mluvčího elektrárny s impozantním jménem Václav Nebeský Jr.
"Hlídáme tu už dva dny 24 hodin denně," pravil reportér. "A prostory elektrárny neopustil ani jediný z vašich zaměstnanců."
"Na tom není nic zvláštního," odvětil mluvčí. "Naší strategií je za všech okolností předejít možným potyčkám."
 ...

"Před třemi lety přetvořil jeden postindustriální umělec čtyři obří chladící věže Temelína na čtyři obrovské růžovou barvou natřené žáby, sedící nad krajinou jako její slizovité vládkyně – z tlam jim stoupala šedivá pára, která se na nebi měnila v další vrstvu mlhy.
Vystoupili z dodávky vedle příjezdové cesty. Muži v černých uniformách s červenými nápisy EněrGaz obklopovali demonstranty. Reflektory je zalévaly proudy světel ze všech stran a kabely televizních štábů se jim pletly pod nohy.
Marek začal výkladem o tom, kudy obejít zátarasy a jak se dostat na druhou stranu elektrárny, a skončil rozdáváním pout, kterými se měli připoutat k plotu. "Taková fajn pouta se můžou na leccos hodit," poznamenala Laila a usmála se na Dirka.

Už nevystupuje pod jménem ČEZ, neboť ho koupil ruský plynárenský gigant EněrGaz.

Román se totiž odehrává v blízké budoucnosti roku 2030, kdy EněrGaz ovládá v podstatě vše – od médií přes soudnictví a politiku až po papeže. Má vlastní televizní stanice i osidlovací program na planetě Anvilan, která je pro něj zajímavá hlavně nalezišti titanu.

Mezi Anvilanem a Zemí se odvíjí příběh idealisty Ondřeje, zuřivé reportérky Blanky a jejich známých, české scenerie jsou nezaměnitelné.

Jedním z dějišť je Jaderná elektrárna Temelín, kde se stále konají demonstrace a v jehož reaktoru se zjevuje tajemný přízrak muže na kajaku.

Tím však nevysvětlitelné jevy nekončí: v prostorách Temelína se samovolně zapínají a vypínají elektrické přístroje, v řídící místnosti vypadávají světla a lidi tam občas zasáhnou elektrické výboje. Nedaleké lesy navíc sužují "nájezdy" ohnivých koulí.

Autor je rodákem z Vimperku a k absurdně-satirickému románu ho inspiroval i skutečný motiv – seznámení zaměstnance Temelína a protitemelínské aktivistky. Některé ze svých prognóz opírá o novinové analýzy a studie.

Knihu, kterou lze číst jako sci-fi, kritiku Temelína i parodii na mediální věk, připravuje na polovinu března nakladatelství Argo. Dokonce zvažovalo požádat společnost ČEZ o sponzorství.

Toho se však asi nedočká: "Knihu těžko podpoříme, hlavně z obavy, kolik dalších autorů by to inspirovalo. Kolik dalších knih o ČEZ by vzniklo se žádostí o podporu," říká elektrárenský mluvčí Ladislav Kříž.

Autor se ohlasů nebojí

Některé ze Sichingerových argumentů nicméně považuje Kříž za opodstatněné. "Dokonce i s autorem souhlasíme, že vliv Jaderné elektrárny Temelín na krajinný ráz je tím nejpodstatnějším negativním dopadem na životní prostředí. Bohužel, průmyslové stavby mají své klady, ale pro krajinu jsou zátěží," uvádí Kříž.

Podle Kříže se firma ČEZ v posledních letech stala značkou, která přitahuje novinovou i uměleckou pozornost, pozitivně i negativně. Společnost na román nijak reagovat nebude:

"Ani si neumíme představit na co, jak? Umělecká tvorba je o velké míře svobody. Stejně tak jsme nijak nereagovali na ‚atomový hřib‘ v televizi od skupiny Ztohoven," říká Kříž. Komunikovat s ČEZ nechce ani Martin Sichinger, na negativní ohlasy je však připraven a nebojí se jich.

Hudba pro Anvilany je jeho třetí vydanou knížkou, debutoval prózami Přes čáry a vlny, po níž však jen s obtížemi hledal nakladatele. Román Cukrový klaun proto poslal do Literární soutěže Knižního klubu, v níž vyhrál. V Knižním klubu by měl v dubnu vyjít i jeho další román.