Do vzpomínek na dětství v nádražní restauraci vstupuje i starší bratr Julián; o prvních návštěvách kina režisérka přiznává, že se "raději počurala do gumáků", jen aby jí něco neuteklo.
Líčí válku s věčným strachem a stěhováním, studia na dívčím gymnáziu, kde pěstovala řadu sportů – tenis hrála i závodně, útěk své první lásky-hokejisty i posedlost módou.
Na architektuře, kterou nedokončila, vedla vášnivé politické debaty. "Už tehdy jsem nesnášela stádní poslušnost, protivily se mi nadšené průvody s vlajkami a zpěvem," přiznává. Do Prahy se původně vydala zachraňovat snoubence, jehož zatkla StB; když po deseti letech vyšel z vězení, měla už jiné životní plány i lásky.
Z postu manekýnky přes roličku dvorní dámy
V císařově pekaři se dostala do hledáčku fotografa Karla Ludwiga. Jejich manželství popisuje jako "veselou bídu" a "permanentní flám", kdy Chytilová, "celoživotní skoroabstinent", usrkávala celý večer jedno deci vína.
Bohémskou partu opustila, na Barrandově jako klapka měla maléry, protože do režie mluvila jiným, a tak zkusila FAMU. I díky vztahu s Milošem Kopeckým, který jí řekl: Přřestaň o tom žvanit a udělej to!
Málo se ví, že ji z FAMU dočasně vyhodili a Chytilová se zkoušela zabít. Jiří Menzel zase přiznává, jak se o něj sestersky starala, jak byla krásná a obletovaná, ale taky "se nikdy nepárala s příběhem". Druhé manželství s kameramanem Jaroslavem Kučerou dokreslují jejich děti: od stavby domu přes nevěry a rozvod.
Nechybí zmínka, že v době, kdy nesměla točit, dělala pod jménem Kučerová televizní reklamy s panem Vajíčkem. A zaskočí soupis vysněných, leč nenatočených děl včetně povzdechu "chudák Božka" nad stále odkládaným filmem o Boženě Němcové.
Objevnou knihu doplňují fotografie a osobní vyznání řady lidí, jejichž přívlastky "neústupná, bojovná, přímá" završí uznání Miloše Zemana: "Má smysl pro humor."
