Ty se týkají divadelní životnosti umně zkonstruovaného textu. Autor, který se vyznačuje přemírou zvídavosti i vzdělanosti, to dává posluchačům a divákům až okázale najevo. Pro mě byl jeho přístup zatím nejúčinnější v hravých Travestiích, které brzy po pádu minulého režimu (1991) nastudoval Karel Kříž v tehdejším smíchovském Labyrintu.
Arkádie se odehrává v sídle anglických šlechticů Coverlyových, a to ve dvou rovinách, na počátku devatenáctého a na sklonku dvacátého století. V jednotlivých obrazech se časová ukotvení střídají, ve finále se pak promísí. Současní „literární archeologové“ v kontaktu s potomky rodu zkoumají, co se kdysi v sídle přihodilo, téma je vzrušuje navíc proto, že s tehdejšími dramatickými událostmi měl něco společného velký básník lord Byron.
Bombardování vědomostmi
Po slávě bažící učenec Bernard (David Matásek) vede s citlivou a v úvahách obezřelou spisovatelkou Hanou (Petra Špalková) spor vlastně o to, jakou důležitost přikládat neověřeným údajům.
Gnozeologického, také však erotického napětí jsme svědky i v „historické části“, a to mezi domácím učitelem Septimem (Jan Dolanský) a jeho geniální, ještě nezletilou žákyní Thomasinou (Magdalena Borová).
Ve hře se vedou disputace o druhé větě termodynamiky, literární historii, umu anglických zahradních architektů i některých dalších filozofických, matematických a fyzikálních otázkách.
Vědecká „detektivka“ bombarduje diváky množstvím intelektuálně vzrušivých, v nahuštěnosti však i čím dál méně přehledných poznatků. Nemohu se zbavit dojmu, že Stoppard náročnost prolínajících se témat přeexponoval.
Jen pro svěží diváky
Přesvědčuje mě o tom vlastně i vysoká úroveň hereckých výkonů, dobře dirigovaných režisérem Radovanem Lipusem.
Představitelé občas - při odborných rozpravách - nedokážou zakrýt, že dost dobře nevědí, o čem hovoří (nejpřirozeněji v tomto ohledu působí Petra Špalková a Magdalena Borová). V kresbě všedních lidských pohnutek herci mnohem více jiskří, David Matásek však chvílemi příliš „tlačí na pilu“ při vykreslování negativních vlastností své postavy.
Inscenace má nepochybné divadelní kvality, umocněné bizarně magickou scénou Petra Matáska i tajemnou hudbou Pavla Helebranda, jistě inspirovaných předlohou, ale vycházejících spíš z momentů snivých a erotických, které však v textu nepřevažují. Zůstává otázkou, zda by střízlivější „zaobalení“ vnímání textu neprospěla.
Žádnému zájemci o tento ambiciózní opus nedoporučuji, aby se na jevištní ztvárnění složité kompozice vydal unavený.
TOM STOPPARD - Arkádie
Národní divadlo. Přeložil Jaroslav Kořán, režie Radovan Lipus, scéna Petr Matásek. Délka představení 3 hodiny 10 minut.
Hodnocení MF DNES: 
