Svého Hitlera se Kavan doma zbavuje až polibkem a obejmutím přítelkyně

  • 4
Postava s ikonickým knírkem a účesem připomíná Adolfa Hitlera jen obličejem a ztepilým držením těla. Jinak je díky obyčejným kalhotám a povislému svetru zcela přehlédnutelná. Pak se ale podivný obejda v proslovu před zvědavým televizním pracovníkem tak rozoohní, že dále není pochyb.

Hitler nezemřel a právě se probudil z dlouhého spánku. Už je tady zas!

V pražském Divadle Na Jezerce vrcholí přípravy na čtvrteční premiéru kusu, který vychází ze stejnojmenného knižního bestselleru Timura Vermese Už je tady zas!, podle kterého už byl natočen i film. V náročné titulní roli se objeví Ondřej Kavan.

„Košili propotím vždycky, protože ta tenze, kterou v sobě postava má, logicky člověka rozproudí. Krevní oběh jede naplno,“ přibližuje fyzické i psychické nároky, jaké na něj role klade obzvláště v momentech proslovů. „S Hitlerem někdy trávím osm hodin denně, ale domů ho nenosím. Poprosil jsem přítelkyni, aby mne, když se vrátím, objala a políbila, aby to ze mne spadlo.“

Skutečného Hitlera studoval z dostupných dokumentů na internetu. „Postoj, dikce, gesto, ale hlavně umění tím slovem zaútočit zcela přesně a konkrétně,“ popisuje Hitlerovy zbraně.

Fascinace tragickou postavou evropských dějin, se kterou nyní tráví tolik času, se Kavan nebojí. Spíš doufá, že si díky jejímu zhmotnění diváci uvědomí nebezpečí dnešní doby. „Je to zvednutý prst nad tím, co se tady děje. Chcete opět vládu jedné strany? Chcete jednoho vůdce, který stát povede jako firmu? Fajn, ale pak si ponesete důsledky. Dnešní doba nahrává vůdcům, podívejte se na Ameriku,“ apeluje Kavan.

Režie očekávaného kusu se chopil mladý režisér Matěj Balcar. „Zatím mám to štěstí, že skáču z různých věcí do ještě různějších,“ směje se. S nápadem zdramatizovat na Jezerce úspěšný bestseller přišel sám, oslovil s ním ředitele Jana Hrušínského. „Dal jsem Honzovi tu knížku, že se mi hrozně líbí, zda by to nešlo na divadle, a on se tak nadchl, že hned spustil výrobu,“ popisuje.

Pro pražskou scénu musel připravit vlastní dramatizaci. „Hrálo se to určitě v Hamburku, ale dramatizace byla jen pro konkrétní divadlo, takže jsme dělali novou,“ přibližuje přípravy Balcar. Dramatickou linku a výstavbu scénáře schvaloval sám Timur Vermes.

„Myslím, že je to něco na hraně satirické komedie a dramatu. Rozhodnutí je na divákovi,“ dodává Balcar.