Lehce nestandardní je už fakt, že film režiséra Michaela Hanekeho (jenž rovněž režírorval Pianistku) začíná několikaminutovým, zcela všedním záběrem na ještě všednější zákoutí francouzského městského předměstí.
Utajený je výstižný název - ve filmu ani tak nejde o to, co se děje, ale co se stalo, a co máte před očima je mnohem méně důležité, než co vám uniklo, či pravděpodobně unikne.
Ostatně i Juliette Binoche koukáte zpočátku jen na záda, a byť společně s Danielem Auteilem hraje přesně tak dobře, jak byste od herečky jejího formátu očekávali, film na nich nejen že nestojí, ale dokonce je odsouvá stranou.
Ústřední roli hraje dávno pohřbená událost, která se postupně znovu vynořuje na povrch a připomíná se stejně mrazivě, jako na manžele působí statické videozáznamy jejich domu, jež jim kdosi posílá. Mají jen jediný účel - říci, že vás cosi či kdosi vidí a ví víc, než vaši adresu.
Rozehrává se tak hra, ve které utajené zůstává více méně skryto a utajený se neukáže, ale v níž znásobená tíha někdejšího provinění - mimochodem, francouzsko-alžírský konflikt hraje ve filmu dost podstatnou roli - proniká do života jeho aktérů stejně palčivě, jako smrad z třicet let staré mrtvoly, kterou jste zakopali ve sklepě a zapomněli na ní.
Thriller možná není nejlepší označení, protože Utajený není příliš napínavý film. Vytváří ale napětí, které rozhodně nevyprchá ve chvíli opuštění kina.
UTAJENÝ
Distribuční premiéra: 9. února 2006
Hodnocení iDNES: 
