Úspěšné kapely jsou spíše firmy

Třetina, nebo čtvrtina z milionu korun - co je víc? Tři členy nejslavnější domácí kapely Lucie teď čekají tučnější honoráře, protože se zbavili čtvrtého, klávesisty Michala Dvořáka. Úspěšná skupina, to nejsou jen koncerty, desky a mejdany, je to hlavně obchod. A peníze jsou v hudbě jednoznačně nejčastější příčinou sporů a rozchodů.

Dobrá rada pro rodiče: Chcete-li zajistit svým dětem luxusní život, pěstujte v nich lásku k muzice a zákonům!

„Nejzazobanější právníci ve Spojených státech jsou ti, kteří se věnují sporům v showbyznysu,“ říká hudební publicista Josef Vlček.

Zvlášť dějiny populární hudby se jen hemží velkými spory o peníze. A dobrý právník se teď bude hodit i zakládajícímu členovi skupiny Lucie, Michalu Dvořákovi.

Podivný vyhazov

Objednal si se svými spoluhráči v hospodě čaj a dostal od nich padáka.

Zrada, naštval se Michal Dvořák později.

V první chvíli mlčel, stejně jako ostatní členové Lucie. Pak si zavolal o účet, zaplatil a řekl sbohem.

Sbohem po patnácti letech.

„Se žádnou ze svých manželek ani partnerek jsem tak dlouho nežil,“ shrnul později fanouškům, kteří ho bombardovali otázkami na internetu.

Co se vlastně tenkrát předposlední lednové úterý odehrálo?

Ortel vyřkl vedoucí skupiny, zpěvák David Koller, kterého Dvořák před patnácti lety do Lucie pozval. „Dohodli jsme se, že s klávesama už nepočítáme, chceme hrát tvrdší muziku,“ tak nějak znělo vysvětlení.

Něco na něm ale nehrálo. Byla by to opravdu blesková změna názoru na společnou hudbu.

A proto stále visí ve vzduchu otázka - není to všechno jen kvůli penězům? Michal Dvořák o tom nechce příliš spekulovat: „Ale vím, že jedna třetina je víc než čtvrtina, takže peníze asi budou důvod. I když nevím, jestli hlavní.“

Zbytek Lucie podle očekávání kroutí hlavou a vyjadřuje se velmi oficiálně.

Třeba baskytarista, kterému fanoušci neřeknou jinak než P.B.Ch.: „V Čechách je obvyklé hned si myslet, že velká rozhodnutí bývají podpořena ekonomickými ukazateli. Nepřekvapuje mě to,“ prohlásil v jednom z rozhovorů.

A to je konec?

Ne. Několik vět u hospodského stolu nemůže být tečkou za jednou epochou Lucie, vždyť Michal Dvořák pomáhal složit desítky hitů, které chce kapela hrát pořád.

„Nenechám to plavat,“ upozorňuje, „protože jsme za těch patnáct let provázáni mnoha dohodami a smlouvami.“

Není divu, že už se radí s právníkem - vždyť Lucie byla jeho hlavním zdrojem příjmů.

Jak se vydělávalo kdysi

Z Dvořákova vyprávění je zřejmé, že se z kamarádské skupiny stal v posledních letech spíše podnik na vydělávání milionů.

Ve svém oboru je v republice nejúspěšnější, i když tu jsou desítky dalších souborů, které se deskami a hlavně koncertováním uživí.

Záznam on-line rozhovoru s Michalem Dvořákem najdete ZDE.

Ale v Lucii se už víc než nové písničky řešilo, jak naložit s penězi a jak sehnat další, za které by se dalo vyrazit s koncertním cirkusem na šňůru.

Což zažila skoro každá skupina, která se proslavila a zbohatla, tu nejslavnější nevyjímaje. Beatles začínali jako kamarádi z Liverpoolu, ale nakonec se z nich stal kolosální podnik, který se ani nedokázal rozejít bez soudního sporu.

Vraťme se teď ještě domů, a to do doby před rokem 1989.

Tehdy měli muzikanti ve svých penězích většinou jasno: Uděláme kapelu a zkusíme si tím vydělat, řeklo si někde nad pivem pár kamarádů a připravili se na takzvané přehrávky. Komise místního kulturního střediska je pak přezkoušela, jestli jsou písničky politicky nezávadné.

„U nás naštěstí seděli celkem slušní lidi,“ vzpomíná Michal Dvořák. „V komisi byl i kamarád, kytarista Radim Hladík, takže odpověď na povinnou politickou otázku jsme mohli přečíst z taháku.“

Podobně takhle vznikla skoro každá skupina.

Lucie pak začala objíždět kulturní domy za přesně vyměřené honoráře. Každý člen dostal za vystoupení sto dvacet pět korun, jen David Koller, který se ujal úlohy kapelníka, dvojnásobek. Stejně se pak všichni rozdělili bratrsky.

Na nóbl život muzika stačila jen málokomu, a proto se hudebníci snažili najít způsob, jak si přilepšit. Možnosti tu byly: „Nejvíc se vydělávalo dopravou, to byl běžný trik,“ říká publicista Josef Vlček. Příspěvky na benzin byly totiž poměrně velkorysé.

A tak se jezdilo koncertovat co nejvíce auty a dodnes se vypráví, jak za sebou jistý známý soubor tahal vůz i na laně, jen aby za něj dostal dalších pár stokorun.

Doba podnikatelská

Zatímco mnohé kapely listopad 1989 dlouho nepřežily, Lucie nastartovala.

„Už se nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně,“ přidávala se stále oblíbenější písní ke stávkujícím studentům, a pak začal její nejhektičtější rok - 1990, v němž neměla téměř jediný den volna.

Samé koncerty, studio, autogramiády, rozhovory...

Jak si vaše skupina rozděluje peníze?

Roman Holý, Monkey Business
U nás je všechno na domluvě. Karty jsou jasně rozdané a každý člen dostává ze zisku svá procenta. A přesně ví, kolik berou všichni ostatní, aby nedocházelo k nedorozuměním. Fungujeme demokraticky - každý muzikant přinese představu, kolik by měl dostávat, já vymyslím svůj klíč a nad ty dva návrhy si pak sedne celá kapela.

Zdeněk Bína, -123 minut
U nás je všechno postavené na důvěře a tu ještě nikdo nezneužil, jsme výborní kamarádi. Vždycky jsme si dělili peníze stejně. A když někdo z kapely odejde, tak má podepsanou smlouvu s vydavatelstvím na určitou desku, z jejíhož prodeje mu dál plynou zisky. Kdyby měla být kapela postavená na byznysu, tak by mě to asi zabilo. Raději bych šel dělat normální práci.

Petr Janda, Olympic
Vše řeší smlouvy s naší agenturou. V Olympiku ví o penězích každý všechno, třeba i to, kolik platíme třem lidem z agentury. Rozhodně nám nic nemůže zabránit, abychom někoho ze dne na den vyhodili, jako to udělala Lucie, ale ten člen bude dostávat peníze za písničky, na nichž se podílel. Za komunismu se kapela dělila rovným dílem, jen já jako kapelník jsem bral dvojnásobek.

„To bylo nejlepší období,“ tvrdí Michal Dvořák, „tehdy jsme se skutečně zprofesionalizovali."

Vznikla firma, která už při prvním velkém turné dala vydělat mnoha lidem. „Dnes má náš realizační tým asi dvaašedesát lidí,“ počítá Dvořák. Jeden příklad za všechny - v kapele má každý svého technika, který se stará o nástroje. A to ještě není nic proti Rolling Stones, kteří si platí i vlastního kuchaře a holiče!

Lucie vydělává tak dobře, že by ani za milionovou nabídku nevystoupila na večírku nebo při estrádě - jednoduše to nemá zapotřebí.

A jak si pánové chodí pro výplatu?

Vydělané peníze většinou směřují na manažerův účet a skupina si je pak rozděluje na stejné části.

Až doposud všechno klapalo - jen přátelská atmosféra se už dávno kamsi vytratila.

Lucie zůstává. Ale jaká?

Co bude s Lucií dál? Je jisté, že na koncerty teď bude brát hosta, šikovného kytaristu Tomáše Varteckého.

Ale bude hrát skladby, na kterých se podílel vyhozený klávesista? A jak mu vynahradí, že si rezervoval letošní jaro na plánované turné?

Právě nad tím už uvažuje právník.

„Ale snad budou mít kluci vůli vyřešit tyhle otázky nějak normálně,“ krčí zatím Dvořák rameny.

Ať už to dopadne jakkoli, případ Lucie může být ponaučením pro mladé ambiciózní muzikanty: pokud zakládáte skupinu, raději nevěřte na věčné přátelství a čestné slovo.

Což Dvořák potvrzuje: „Jsem už jednou rozvedený, takže musím říct, že smlouvy zjednodušují rozchody. Je mi líto, že když lidi dělají naplno lásku nebo muziku, tak musí mít tyhle myšlenky, jenže doba je taková. Když u nás prachy nebyly, nikdo to neřešil, a šlo hlavně o hudbu a kamarádství, ale v kapitalismu hrají peníze mnohem větší roli. Takže smlouvy ulehčí život každému.“

McCartney, lakomý Beatle

Peníze v rockové hudbě zavinily tolik sporů, že by to stálo za sepsání tlusté knihy.

Zpěvák a baskytarista skupiny Beatles Paul McCartney se například dodnes nezbavil pověsti velmi lakomého muže. Na jeho nekonečný hlad po penězích si stěžovali hlavně spoluhráči ze skupiny Wings, kterou si Paul po rozpadu Beatles založil.

I tento povahový rys mu pomohl do Guinnessovy knihy rekordů jako nejúspěšnějšímu skladateli všech dob. Dnes má McCartney na účtech zhruba miliardu dolarů a v tabulce nejbohatších britských hudebníků zůstávají daleko za ním Mick Jagger nebo Elton John.

Častou příčinou hádek v kapelách bývá spoluautorství písní. Hodně zlé krve pěnilo třeba v Simply Red - muzikanti se přeli, kdo z nich vlastně má za uvedení písně brát honorář.

Zpěvák Mick Hucknall to nakonec vyřešil tím, že nároky svých spoluhráčů po velkých tahanicích vykoupil a písně jsou od té doby podepsané pouze jeho jménem. Nové muzikanty od té doby vždy upozorní, že nemají nárok na spoluautorství skladeb, ve kterých hrají.

Sestava, která už neplatí. Robert Kodym, P.B.Ch., Michal Dvořák a David Koller se postavili do pole jako Led Zeppelin na známé fotografii ze 70. let.

Skupina Lucie v létě 2002.

Skupina Lucie.

Skupina Lucie.

Skupina Lucie. Fotografie z bookletu k albu Dobrá kočzka, která nemlsá.