V malé a drobné ženě, která se v neděli objevila v pražském Rudolfinu, by nikdo nehledal jednu z největších virtuosek současnosti. Šestašedesátiletá Portugalka Maria Joao Piresová vyrůstá do velikosti až při hře. Na Dvořákově Praze hrála hlavně Fryderyka Chopina.
"Na rozdíl od jiných skladatelů jsem u Chopina nikdy necítila, že už bych ho nechtěla hrát. Byl sám pianista, všechno je u něj přirozené, průzračné," vysvětlovala před koncertem.
Piresová s klavírem začala jako tříletá a veřejně vystupuje už šedesát let. Nevyhnuly se jí krize. "Asi před třiceti lety jsem na čtyři roky přestala hrát a nevěděla jsem, zda chci pokračovat. Rok jsem studovala cello, ale neměla jsem talent," usmívá se.
Nyní už pomýšlí na odpočinek. "Jak jen to bude možné, chci ukončit koncertování a věnovat se výuce," říká. S dětmi a mládeží už ostatně pracuje. "Je mnoho talentů, ale bohužel u mnoha převládá hon za úspěchem, touha být výjimečný. To není realistické. Úspěch může být nebezpečný, pokud na něj člověk není připravený. A to mladí často nejsou. Když si nadšeně myslíte, jak jste úspěšní, jste ve skutečnosti mimo realitu," zdůrazňuje.
Ona sama prý vlastní triumfy zvládla tak, že dál žila normálně. "Myju nádobí, vařím, mám rodinu, děti. Úspěch pro mě není hra na klavír, ale každodenní život." Piresová před časem založila výchovné centrum na své farmě, ale narazila na nezájem portugalské vlády. "Chtěla jsem, aby děti braly umění jako součást života, stejně jako matematiku nebo jazyky," vysvětluje.
Zklamaná pianistka přesídlila do Brazílie, kde rozjíždí další akce na pomoc handicapovaným a sociálně vyloučeným dětem. "Hudba může změnit život dítěte. A vůbec se nemusí stát sólistou," tvrdí.
