Popel patří „velkému Režisérovi“ a na herečkách je, aby se sním na pódiu naposledy rozloučily ve hře s názvem Urna na prázdném jevišti. „Ať jsou Ti prkna, co znamenají svět, lehká,“ padne mimo jiné. Tři kolegyně zde představují Veronika Žilková, Ivana Uhlířová a Lenka Skopalová – každá odlišného věku, odlišného vzhledu i odlišného naturelu. Co je spojuje, je ambivalentní vztah k zemřelému – na jednu stranu jej obdivují, jsou mu vděčny za role i roky společné práce, na tu druhou jej pro jeho autoritativní povahu nesnášejí, vyčítají mu sedřenou kůži z těla i nenaplněné herecké ambice.
Nejnovější režie Martina Čičváka v Činoherním klubu se od jeho předchozích prací liší výrazně. Čičvák zde jednak uvádí svou vlastní autorskou hru, dále pak oproti vinohradské trilogii s Ondřejem Brouskem (Andorra, Amadeus, Caligula - recenze zde) či zde provedených Karamazových s Jurajem Kukurou nyní opustil výraznou výpravu. Místo zlatavých konfet zasypávajících rafinované pódium v Amadeovi (recenze zde), neustávajícího sněžení v Andoře (recenze zde) či kelímků lupajících pod Kukurovými kroky se nyní před diváky skutečně rozprostírá prázdné jeviště (recenze zde).
Kouzla se scénou zde výlučně zastupují dialogy. A ty jsou napsané brilantně, trojice hereček se mezi sebou hašteří i spolu souzní; před režisérem byly zároveň konkurentkami i spiklenci proti jeho praktikám a nepříjemné povaze. Zda se Čičvákovi skutečně podařilo postihnout ženský svět hereckého zákulisí, posoudí jen ti, kdo ho důvěrně znají, na pódiu to však funguje skvěle a divák se baví. A chytře. Mix ženské slovní přestřelky totiž doplňují parafráze úryvků ze známých děl, tu ze Shakespeara, tu z Ibsena, podle toho, ke které naučené roli zrovna ta která z hereček sklouzne. Každá si ale svůj text notně překroutí. Jeden z nejlepších momentů pak přináší situace, kdy se ženy navzájem trumfují parodií režisérových výroků. „Šatničkujete? Šatničkujete? Já vám ty kutlochy vypálím!“ je přitom jeden z těch slušnějších.
Urna na prázdném jevištiČinoherní klub premiéra 2. listopadu 2016 režie: Martin Čičvák hrají: Lenka Skopalová, Veronika Žilková, Ivana Uhlířová, Sára Venclovská |
Čičvák zde nepodává pouze výpověď o hereckém světě, vztah jednotlivce k autoritě zde zkoumá i v obecné rovině. Na připomenutí řeckého mýtu o Európě pak bez zbytečných moralit naťukne i genderovou korektnost a postavení žen v dnešní společnosti.
Trojice hereček je skvěle nakombinovaná, Skopalová hraje ironicky jízlivou harcovnici, Žilková lehce zklamanou naivku, Uhlířová pak talentované pometlo, které „ještě nemělo třicet“. Doplňuje je dále Sára Venclovská líčící se u zrcadla jako „sopránek“, vůči níž se zbylé tři vymezují.
V Činoherním klubu uvedli dílo, jež odkazuje k nejlepším letům zdejší scény. V době vzniku pronesl Leoš Suchařípa větu, že Činoherní klub byl založen jako „divadlo herců, které inspirovali režiséři“. K Čičvákovu aktuálnímu kusu to sedí dokonale, formou i obsahem.
