Slovenský dirigent Peter Feranec vytěžil z partitury dostatek barev a afektu a orchestr dovedl k více než slušné interpretaci díla, jež však postrádá osobitou hudební invenci Cileova vrstevníka Giacoma Pucciniho. Ani příběh milostného mnohoúhelníku z Paříže 18. století nepůsobí zrovna strhujícím dojmem, zvláště když zápletka je skutečně hodně zapletená.
Přístup inscenátorů se ukázal jako dobrý nápad: vše se stáčí do jemné nadsázky. Fantaskní kostýmy a paruky vycházejí z rokoka, ale současně působí nadneseně. I leccos dalšího je záměrně postaveno na hlavu, obrácené nejsou jen některé kulisy, ale seshora shlížejí na děj vzhůru nohama umělé figuríny. Škoda, že toto další "publikum" není nějakým způsobem více zapojeno do hry, škoda také občas přehnaně popisné světelné režie i jiných zbytečných detailů ze současnosti, které působí jako pěst na oko.
Nicméně celkově se na esteticky vypracovanou inscenaci dívá příjemně. A co víc, příjemně se poslouchají i pěvecké výkony, přinejmenším v tom, že se skutečně zpívá místo podivné deklamace a že divákovi nezaléhají uši řevem.
Roli herečky Adriany poprvé v kariéře ztvárnila Eva Urbanová, jež ji má perfektně připravenou a je přesvědčivá v dramatických, ale možná ještě více v lyričtějších pasážích. Představitel Maurizia, ruský tenorista Oleg Kulko, dovede to, co by měl umět pěvec, chce-li ve světě obstát: zpívat nahlas a plynule.
Těmito schopnostmi vládne - jako jeden z mála v Národním - i barytonista Roman Janál, jenž ústřední dvojici zdatně sekundoval coby inspicient Michonnet, nešťastně zamilovaný do Adriany. Pouze Alina Gurina pěkným, ale slabým mezzosopránem nestačila na dramatický part Adrianiny sokyně, kněžny z Bouillonu.
Adrianu připravil tvůrčí tým původně pro operu v Erfurtu, která nepatří mezi světové scény - ty totiž naše inscenátory nezvou. Národní divadlo by světové být chtělo, proto je na místě otázka, jak by inscenace dopadla při vyšších kritériích, jež domácí publikum moc nezná, neboť mu chybí soustavné srovnání se špičkou inscenační i pěveckou. Obstála by: ne však jako hvězdná chvíle, nýbrž jako základní kvalita, která by na první scéně měla být samozřejmostí, ne výjimkou.
Francesco Cilea - Adriana Lecouvreur
Národní divadlo v koprodukci s Theater Erfurt. Dirigent Peter Feranec, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Lucie Loosová. Premiéra 23. září.
 Operní pěvkyně Eva Urbanová |
