RECENZE: Veselý život studentský Příšerkám docela sluší

Snad jedině sex se může napodruhé vydařit lépe než při premiéře. Naopak u filmů zhusta platí, že pokračování zůstává za prvním dílem v závěsu. Výjimku nečiní ani Univerzita pro příšerky, jež na Příšerky s.r.o. navázala po dvanácti letech a nyní přichází do našich kin.

Ale slabší "dvojka" vůbec neznamená, že je špatná. Člověka jen zamrzí, že kdysi průlomové společnosti Pixar došly originální nápady. Řemeslo dovedli k dokonalosti, rozvíjejí tu však spíše minulé látky a místo blesku z čistého nebe dodávají na klíč očekávanou jistotu.

Univerzita pro příšerky

70 %

Režie: Dan Scanlon

USA, 2013, 109 min

Kinobox: 75 %

IMDb: 7.2

Univerzitu pro příšerky psali autor oscarové lahůdky Vzhůru do oblak Pete Docter a scenárista prvních Příšerek či legendy Hledá se Nemo Andrew Stanton. Přesto režisérovi Danu Scanlonovi nepředložili nic vynalézavějšího než módní prequel, návrat v čase před minulý děj. Tehdy se odehrával v továrně, kde strašidýlka těží energii z vyděšeného křiku dětí, teď se hrdinové coby posluchači katedry strašení na svou profesi teprve připravují. A seznamují se: podceňovaný, leč umanutý mrňous s velkým chlupatým frajírkem. Zatím rivalové, příští kamarádi.

Zápletka modelového rázu od týmové soutěže outsiderů s favority až k poučkám o čestné hře příliš neoslní. Ale co příšerkám vyloženě sluší, je veselý život studentský, zasazený do koleje křížící elitní angloamerické univerzity s pohádkovými Bradavicemi. Spolky, kroužky, kluby, sporty, kastovní systém vůbec jako by vypadly z Harryho Pottera, stejně jako bizarní učitelé, výuka či galerie slavných absolventů.

Romance pro deštníky

Univerzita pro příšerky prostě staví na pixarovské specialitě, přenosu známého světa do stylizované podoby včetně nejmenších detailů, které baví nejvíc. Patří k nim třeba studentské disko nebo maminka vyrábějící dresy.

Z filmu Univerzita pro příšerky

A hlavně nádherné hororové finále, v němž propadlíci, až přespříliš roztomilí, než aby vyděsili děti, vybafnou na dospělé s báječnou sbírkou všech filmařských klišé na probouzení strachu, jimž animovaná verze ještě prospěje. To se naopak nedá říci o 3D, jež historku provází více z obchodních než tvůrčích důvodů. Jinak slušný český dabing zas překypuje slovem "hustý", které ze škol vysokých dávno přešlo do mateřských.

Nicméně výchovná osvěta Příšerek II je snesitelná, nálada slunečná a pointa se vstupem hrdinů do praktického života vtipná už docela "dospělácky". Navíc podle tradice zahrnuje novinka i krátký předfilm, něžnou skladbu pro déšť, okapy, kontejnery, semafory a dva zamilované deštníky. Beze slov a v klasické animaci. Třeba právě její režisér Saschka Unseld bude tím, kdo do Pixaru zase vrátí jedinečnost.